ruatřená, opodál stůl bíle pokryty. Po druhé straně jizby: almara vzorkovaná, zdobená barvami, skříň, police s talíři. Strop a trámy příčné jsou dřevěné, okrášlené ozdobami z papíru, na stěnách obrazy svatých. Ve druhé jizbě jest kuchyně. Pohostinnost a udílení almužny považuje se za porvinnost.

Dítě jíž v pátém roce počíná pasti husy a když odroste, dobytek. Návštěva školní jest poměříme slabá, ačkoliv dětí se rády učí. Děvčata vyznačují se mírností a velikou dobrotou, ale poměry nedovolují, aby jejich schopnosti duševní se rozvinuly, a tak tonou v duševní temnotě. Mužská mládež hrne se v poslední době do hospodářských škol.

„Wierzenia ludu Łowickiego" popsal stručně p. M, Wawrze-níeckí. Není v této stati nic, oo by zasluhovalo zmínky. Sešit ukončil p. Kaz. Moszyński stručnou zmínkou o „Zbiorach łowickich". Škoda, že oddíl národopisný jest v nich poměrně slabě zastoupen. — Vyobrazení, představující lidové typy a ozdobné nářadí domácí, jsou bezvadná.

*

Володимир Гнатюк: Знадоби до укра1нско5 демонольо-17-ii. Т. II. вип. 1—2. (Етнограф. Зб1рник т. XXXIII—XXXIV.) У Львов1 стр. XLII. + 237 а XXIV + 280.

V obšírných úvodních statích obou sešitů shrnul neúmorný vydavatel lidových tradic maloruských „Zbytky předkřesfanského světového názoru naších předků" na základě jiných starších prací a svých vlastních v 1. sešitě o čertu, domácích „bůžcích", a duchu sídlícím ve včelníku, hlídajícím poklady, přebývajícím v lese, v polích, ve vodě, v močálech, v šachtách a j., o „bludu" zavádějícím člověka na cestách, o ženských bytostech „bohyních" vyměňujících děti, lákajících hochy a jiných, o podhoděncích, o t. zv. „mav-kách" čili „ňavkách" dívčích nezlobných bytostech, o rusalkách — to jsou dívky utonulé při koupání, o „mořských lidech" (sirénách, 1'uzo-nách, meluzínach), o nekřtěňátkách, o různých nezrůdách (č. 22, str. XXX), dále o slunci, měsíci, hvězdách, o plivníku, o „perelestniku" — zlém duchu, jevícím se obyčejně mladým milencům v podobě milované zemřelé osoby; o mrazu, větru, vichru, ohni, létu, zimě, o „dolji"---osudu, o zlých duších „złydni" zvaných, o smrtí, moru, zimnici, choleře, jiné zosobněné nemoci „koľce" a o „morovici" mořící dobytek; v 2,

0 duši, nebožtících, o „pokutnících" t.j, nebožtících trpících na onom světě, o utopencích-potopelnicích, oběšencích, upírech, vlkodlacích, čarodějnících, kouzelnících, o bytostech působících a zahánějících mraky

1 kroupy t, ř. gradivnících a chmarnících, o inkluzu — penízi vracejícím se a přitahujícím jiné peníze, na konci o pokladech. Všude se odkazuje na Machalův Nákres slov. bájesloví.

Bližší rozbor všech těchto přehojných a přerozmanitých tradic ukáže, co jest v nich skutečně „předkřesfanského" a co původu novějšího , co jest v nich domácího a co přejato odjinud. Bude třeba odlišovati tradice maloruského lidu západních krajů, kde byl silný vliv západo-evropský, polský od tradic lidu východnějších krajin, kde západně-katolický-polský vliv přestával.

Probírajíce se nesmírným bohatstvím obou sešitů — obsahují 1175 pověstí a povídek — potkáváme velíce mnoho známého, lec-