které tradice mezinárodní, leccos, co jest zvláště blízké polským tradicím. To ukázalí jest úkolem hlubokého kritického rozboru.

Materiály vytištěné v obou těchto sešitech pocházejí do převážné většiny z území rakousko-uherských Malorusů, poměrně velmi málo z vlastní Ukrajiny, z krajů jihozápadního a jižního Ruska, něco z Poltavské, z Kievské a Charkovské gub., nejvíce z gub. Voroněžské. Velmi četné jsou pověsti o čertech — 141 číslo. A tu nalézáme varianty pověstí dobře známých, tak str. 28. č. 93: čert dovolil sedlákovi pracovali v lese, uhodne-lí na čem přijede a neuhodne-li čert, na čem přijede sedlák; sedlák přijel na ženě zašité do kravské kůže. Str. 30 č. 100. Žid dal se zašiti do kůže, aby strašil chlapce, kteří mu chodili na pole; kůže mu přirostla a udělal se z něho čert-ditko, docela stejně jako v pohádce obecně známé a u nás od B. Němcové zpracované, to učinil lakotný mlynář-kmotr, aby vypátral poklad. V jiné povídce str. 41 č. 123 strašen tak lid a nemělo to takového následku. Stejné jsou pověsti, jak muzikant vyhrával čertům, sir. 34 sl. č. 112—116, taktéž str. 182 č. 461 ve skupině „různí duchové". Čerta viděl člověk místo domnělého „pána", když si pomazal oko jistou mastí, str. 34 č. 113, 114, Čert sedí u kostela na okně a zapisuje hříšníky — viděl to člověk, když poprvé za svého života přišel do kostela, str. 38 č. 118. Člověk podpaluje kotel čertův, namočil prst — udělaly se ovce, zahnal je do nebe, str. 40 č. 121 a pod. č. 122. Čerti účastní se v podobě lidské dívčích zábav, str. 44 č. 127. Čert milencem, str. 46 č. 128, verse slovenské povídky, vzdělané od B. Němcové „Lalija". Čert obelstěn babou, dostane jednou vršek, jednou spodek zasetého, str. 49 č. 131. O původu kořalky, str. 53 č. 133. Čert nanese do děravé čepice peněz a podstupuje pak zápasy s bratrem sedlákovým zajícem a dědem jeho medvědem, str. 57 č. 135, 136. Voják dostal za almužnu neubývající láhev vodky, dýmku, chléb a karty, vyhnal z domu čerty, str. 61 č. 138. Čert vděčen člověku, že ho zachránil před vlkem, poučí ho, že pes jest věrnějším přítelem než žena, str, 66 č. 140. Člověk nemohl s místa se svým vozem, a zapsal čertu, o čem doma nevěděl, Madej, str. 67 č. 141. — Přímo úžasné jest množství pověstí o strašidlech č. 142—397. Stejné jsou pověsti o „chovancích" domácích bůžcích různého druhu, č. 398—441, které namnoze jsou blízké našim pověstem o hospodaříčkoví a p. jako č. 400—404, 407, 408. Pověstí o různých drobných báječných představách shrnuty ve skupině 4. č. 442—472: tu čteme variant známé povídky o reku a jeho za draky provdaných třech sestrách, str. 187 č. 470, v jiné str. 183 č. 469 čteme, jak člověk předčasně rozbil vejce, a z něho se vyhrnulo množství domácího dobytka a drůbeže; čert pomohl to vše shrnouti zpět do vejce, ale za to řekl, že ho při jeho svatbě sní; ženicha zachránil chléb vypravováním o svých útrapách, atd.

Nesčetné jsou pověsti o „bohyních a rusalkách", str. 191 č. 473 až 486 tu mimo jiné čteme, str. 196 č, 484, versi pověsti o ohyzdných pradlenách, které si vymínily děcko a upustily od toho jen, když nevěsta uhodne jich jména. Str. 195 č. 482: člověk oženil se s vílou, ale když ji jednou rozhněván nazval zlým jménem, zmizela. Leccos známého nalézáme tu a v následujícím 6. oddíle o podhoděncích č. 487—502. Méně zajímavé jsou pověstí 7 skupiny „Blud", č. 503 až