str. 100
rávníček, trávníček,
zelený trávníček,
hdze že sa mi podzel
ten mój milovníček ?
Hdze by sa mi podzel,
voda mi ho vzala,
voda mí ho vzala
do kraj do Dunaja.
Keď ho hladac budzeš
veru ho něnajdzeš.
takého frajera
jak živ mac něbudzeš.
Zazpíeval slavíček
na zeleném dubku,
žjadný človek něvie
o mojém zármutku.
Žjadný človek něvie,
ani neuhádne,
prečo mé srdénko
ve dně, v noci vadně.
|
Ach, mój milý, premilený kvíeteček,
navrac sa mí, mój striebrný prstienček.
Ona vzala, prelomila napoly,
a poslala frajerovi do vojny.
Ach, Bože mój, jako ca len zabudzem,
ked já jak živ s tebú bývac něbudzem?
Ty zabudzeš velmi lahko, lahúčko,
jak by padlo do Dunaja jabúčko.
Ach, Bože mój, prebože mój, šak je zle,*
. hdo si keho zamiluje, něvezne.
A já som si zamiloval, nevzal som,
čiernooké, švarné dzievča sklamal som.
Mal som jednu frajérenku, nemám ju,
prišol mně brat staršie z vojny, vzal mi ju.
Ach, Bože mój, prebože mój, rozmilý,
keď j á nemám v celém svece frajerky.
|
* Viz Zpěvy moravských kopaničárů: č. 174!
|
|
