Drobné příspěvky národopisné.

Kritické vydání spisů F. L. Čelakovského uspořádané prof. Jakubcem vyvolalo řadu detailních otázek, jichž řešení nebo aspoň objasnění umožňuje nám souborné otiskování korespondence podniknuté Českou akademií.1) Příspěvek, který zde podávám jest doplňkem známé studie prof. Máchala: Fr. L. Čelakovského, Ohlas písní ruských (Listy fílol. 1899.). Tam bylo naznačeno, ze kterých pramenů čerpal Čelakovský pro svůj výbor slovanských národních písni texty velí-koruské — zde běží mi o písně maloruské.

V době, kdy Čelakovský pořádal svazečky své antologie к tisku, bylo v Praze téměř nemožno seznámiti se důkladněji s maloruskou lidovou poesií; sbírka knížete Certeleva z r. 1819 přinášející krásné ukázky starých kozáckych dum nepronikla k nám a tak zbývaly vlastně jen pěsenniky, ony společenské zpěvníky, jichž se tolik vyrojilo koncem 18. a v prvním dvacetiletí 19. věku a jejichž ráz důkladně objasnil N. Trubicyn ve své nedávno vydané knize.2) Vkus obecenstva rozhodoval o obsahu. Předmluvy vydavatelů plné vybledlých frasí „galantního'' století, nadpisy připojované к jednotlivým písním, především však výběr textů, dokazují jasně, že ve.vyšších vrstvách ruské společnosti převládal kult anakreontické lyriky a sentimentální romance, směrodatný i pro výběr malcruských písní. „Kozáci" dvora Ka-teřinina jako Potemkin, Razumovskíj a j„ vojenské a statkářské kruhy jihoruské šířili na severu zájem o rušné kozácké tance, písně vojenské a milostnou lyriku nejen lidovou nýbrž i o výtvory poloučených skladatelů: oblíbenost skladby Ъхав козак за Дунай připisované kozáku Klímcvskému, in a jejíž melodii složena známá píseň „Schöne Minka" jest typickým příkladem. Takto se ponenáhlu i ve spisovatelských kruzích ruských vyvíjel jednostranný názor o povaze maloruské lidové poesie a klimatický rozdíl mezi jihem a severem byl vítanou analogií-Severní Rusko s krutou zimou, ohromnými lesy, močály a zasmušilými jezery bylo domoven drsné, mohutné poesie epické — na travinaté, vcnné stepi ukrajinské, v bohatém jihoruském kraji vykvetla pod lahodným jižním nebem poesie lyrická, smavá jako verš Anakreontův, lehká, něžná, tu žertovná, tu melancholická, ale vždy půvabná a hudebně krásná.

Zapomněli při tom na nej význačnější druh maloruské poesie: na svéráznou epiku- Ponurá krása starých dum, jejich mohutná symbolika, drsný realismus skladeb z doby povstání Chmelnického, divoké ballady z rodinného života upomínající svou krutostí na obdobné motivy jihoslovanské, slovem celá poesie bojovných kozáckych století, haj-damackých revolt a smělých nájezdů zbojnických byla cizí společnosti, která v kozákovi viděla jen selankovitě něžného milence, svižného tanečníka, veselého pijáka a chrabrého poslušného vojína. Tento skreslený obraz musil Čelakovskému nahraditi skutečnost; nezapo-