diletantství, nemotorná novellístika a povrchní folklore střídají se se špatnou paedagogickou tendencí a násilnou moralisací.

V létech sedmdesátých národopisný diletantísm, a špatně chápané výchovné cíle, vyvolávají na Moravě sbírky Bayera a Sedláčka, v Čecbách Sedláčka, Maška, Hraše, Košína, ve Slezsku Bukovan-ského. Studentský spolek Slávia podniká však první pokus, třeba nedokonalý, o soustavnou, vědeckou organisaci kritického sbírání literatury lidové.

V létech osmdesátých objevují se první opravdové práce kritické. Na moravském Valašsku Peck zapisuje přesně pohádkové texty, o několik let později Tille, v Čechách Polívka počíná své přesné kritické studie a analysy lidové prosy. Vedle toho v starém duchu tisknou na Moravě Kolář a Vrána, v Čechách Soukal, Popelka, Hraše své sbírky, ve Slezsku Prasek uveřejňuje materiál.

V létech devadesátých Bouchal a Hošek uveřejňují v Českém Lídu přesné zápisy, Popelková samostatně zajímavé texty. Na Moravě Šebestová sbírá dokumentárně zapisovaný, cenný materiál. Přikryl povídky ze Záhoří. Zíbrt vyhledává souvislost látek lidového podání se staročeskou literaturou a lidovými tisky. Máchal srovnává pohádky z lidu s tisky pro lid. Český Lid přináší i jinak hojnost materiálu — Věstník a Sborník Národopisného Musea pěstují soustavně kritické studium. Ze Slezska tisknou materiál Sláma a Vyhlídal.

Počátkem nového století vychází první samostatná kritická sbírka pohádek Valašských s komentářem, z Kladska vzorná sbírka Kubí-nova s komentářem Polívkovým, z Čech přesně zapsané pohádky Vondrákovy, z Moravy sbírka Elplova, mimo to kritická vydání starších sbírek pohádkových (Němcová, Erben, Mikšíček).

Přesných sbírek, jež podávají kriticky skutečné vypravování lidu a obsahují pohádkové látky, je poměrně velmi málo, a to jen z pozdější doby: Peck a Tille z Valašska, Šebestová z Moravy, Bouchal a Von drak z jižních Čech, Hošek z východních Čech, Vyhlídal ze Slezska, Kubín z Kladska. Sbírky podávající lidovou tradicí z lidu sbíranou, ale upravenou pro lid po mravní a jazykové stránce podávají Kulda, Pleskač, Orel, Soukup, Elpl, Vrána, Přikryl, Popelková, méně spolehlivě Mikšíček, Bayer, Stránečka, Prasek, Bukovanský, Waldau. Sbírky, v nichž nemotorná paedagogická, humoristická a novellisti-cká úprava ohaví podání a kde se hemží výmysly, vzpomínky i někdy překlady a opisy, má Malý, Hraše, Václavek, Menšík, Košín, Popelka, Sedláček, Mašek, Kodym, Kolář. Starý mythus vjpravují do látek Krolmus, Erben, částečně Němcová. Uměleckým stylem vytvářejí látky pohádek lidových Němcová, Erben, Třebízský.

Z Moravy je nepoměrně víc látky aspoň přibližně určené, než z Čech a ze Slezska. Bez bližšího určení jsou Míkšíčkovy sbírky, Stránečka, snad i Brunclík.

Nejhojněji je zastoupeno Valašsko: Kulda (1853/4), Bayer (1874/5), *Peck (1883/6), Tille (1888), Václavek (1888), Přikryl (1892 — Záhoří); Šebestová („jihomoravské"). Nejméně Slovácko: Kolář. Z ostatních Benetícko Menšík IV., Dačicko Menšík II., Holešovsko Menšili V./VL, Jemnicko Menšík, Jihlavsko a Velké Meziříčí Sedláček, Kamenicko Kulda IV., Líšeň u Brna Elpl, Němčicko Vrána, Olešnicko