České pohádky.

Dr. Kaarle Krohn, profesor helsingforské university, požádal mne, albyoh pro publikace finské Akademie věd, F F Communications for the Folklore Fellows, pořídil soupis českých pohádek. Podávám z ukončeného rukopisu seznam sbírek pohádkových a ve výběru ukázky z textu.

(Seznam.)

Prvním sběratelem české lidové prosy v 19, století je Krolmus, jenž tvrdí, že již od r. 1808, od svých jeden a dvaceti let, shromažďoval po Čechách materiál к svým mythickým fantasiím. Po padělcích české pradávné národní literatury, po napodobeninách Gessne-rOvých idyll, Ovídiových metamorfos, mravoučných, mythických a kouzelných pohádek, vydává r. 1838 Malý první.drobnou sbírku českých pohádek, jež aspoň částečně "Opírá o> vyprávění vojenského sluhy. V letech čtyřicátých na Moravě Mikšíček vedle materiálu z německých povídek sepisovaného tiskne pro lid pohádky, jež jsou ozvěnou lidového vypravování. V Čechách Erben počíná imitaci české pohádky, Němcová sepisuje pohádky povídkovým stylem, aspoň částečně v Do-mažlicku slyšené, Krolmus vydává své dílo o staročeské mythologii, plné zmatených a mythicky upravených zápisů z lidu, Malý tiskne druhé vydání, rozmnožené o texty nemotorně vyprávěné a sotva z lidu pocházející. Jsou to vesměs pokusy o literární pohádku, zvláštní druh současně knižné literatury, kterému naivní styl a odkaz na domnělý tajemný původ z dávných věků í na domnělou naivní ušlechtilost a mravní čistotu z lidového prostředí chce dodávati zvláštního půvabu.

V letech padesátých sesiluije se na Moravě zájem o národopisnou stránku pohádky, Kulda na popud Sušílův pokouší se poprvé o orga-nisování práce sběratelské a vydává 1854 první sbírku skutečného vypravování lidu určitého kraje, pokoušeje se vystihnouti aspoň styl lidových vypravěčů. Jeho druzi, Pleskač, Orel, Soukup, Menšík, shromažďují hojně látky z různých krajů dle jeho vzoru, méně prostě.

V Čechách Erben a J. Hanuš podávají první pokusy o komentář, o kritický rozbor pohádek a výklad pohádkových látek. Erben mimo to dospívá ve vytváření pohádek jako uměleckého druhu knižní literatury k nejdokonalejší české formě. Košín z Radostova současně vypravuje pohádky ze vzpomínek a z podání svým ubohým stylem bez hodnoty umělecké i národopisné.

V letech šedesátých upadá naprosto jak umělecká hodnota pohádek vytvářených v současné literatuře knižní, tak národopisná hodnota pohádek sbíraných z lidu. Na Moravě Stránečka podává drobnou sbírku prostě vyprávěnou, bez udání pramene, v Čechách Malý tiskne třetí vydání a Hraše počíná své sbírky, v nichž historie-ké.