Druhý svazek má v článcích o pověrách několik pohádkových látek (258, 259, 260, 265, 272).

V létech devadesátých počal vydávati jako pokračování své stírky rukopisy, jež mu v letech padesátých byly zaslány faráři Janem Pleskačem (i jinými), Karlem Orlem a J. Soukupem.

Kulda III., IV. Moravské národní pohádky a pověsti. Sebral a do tisku upravil В. M. Kulda. Praha, Kotrba 1892—1894.

Svazek III. ... Z okolí Olešnického a jiných. Sebral a zaslal Jan Pleskač ... a jiní. 1892, 43 čísel.

Svazek IV. ... Z okolí Kamenického. Sebral a zaslal Karel Orel 1894. 17 čísel.

Sbírku Soukupovu vydal v Českém Lidu. Označil jsem ji číslem V. Kulda V. — В. M. Kulda. Moravské pohádky, z okolí Sloup-ského. Podle sbírky J. Soukupa.

Český Lid V. (284) č. 1.—9.; VI. (194) č. 10,—14.; VII. (42) č. 15. až 16.; VIII. (147, 317) č. 17.—24.; XI. (403, 473) dva texty; XII. (59) 3 texty.

Sbírky ty jsou pořizovány celkem methodou Kuklovou, vyprávění je trochu obšírnější.

Malý. Národní pohádky. Čtvrté, rozmnožené vydání. Praha 1876. Kober. (Národní Bibliotéka. Díl 44. Výbor drobných spisů Jakuba Malého, sv, 3.)

Malý vydal svou sbírku poprvé roku 1838: „Národní české pohádky a pověsti, sebral a vzdělal J. B. Malý. Praha, Špinka 1838. [Bibliotéka zábavného čtení. Sv. XII,] Obsahovala 7 čísel. Je to první sbírka českých pohádek. Malý vykládá v předmluvě, že je zapsal od vojenského sluhy v Týně n. V, rodem ze Zvíkova, a částečně dostal od Amerlinga a Erbena. První z nich je však zřetelně strašidelná povídka, upravená z německého textu. Druhá, o čarodějníkově učni, byla tehdy v Čechách obecně známa (mám soukromý doklad, že v těch letech se hojně na jihu Čech vyprávěla), třetí až pátá pocházejí bezpochyby od Ameriinga a Erbena, dvě poslední pravdě nejpodobněji od onoho sluhy. Ty darované mají úpravnější, ač ne původní styl vyprávěčů, ostatní jsou velmi nemotorně (podány .knižním a hrubým stylem. Malý rozmnožil svou sbírku v druhém vydání na 22 čísel, jež částečně tiskl dřív po časopisech: „J. B. Malého sebrané Báchorky a pověsti národní. Praha, Pospíšil 1845/6. Sv, I, 1845, č. 1—5; II. 1845, č. 6—12; III. 1845, č. 13—17; IV. 1846, č. 18—22." Pořad povídek je změněn, texty prvního vydání dostaly nové názvy a povídka č. 4 (nové 18) o zlatém ptáku, je předělána podle č. 57 Grim-mových pobádek. Přidané texty obsahují jednak historické povídky, vyrobené z němčiny, jednak pohádkové látky, jejichž pramen není znám. Pochybují, že jsou zapsány podle vypravování a domnívám se, že je Malý udělal z německých textů. Vyprávěny jsou literárním stylem velmi hrubým a místy hloupě žertovným. Třetí vydání je rozmnoženo o dvě bezvýznamná čísla: „Národní báchorky a pověsti. Sepsal J. B. Malý. Praha, Pospíšil 1865." Čtvrté vydání, jež má již 41 čísel, přidává historické novelly a pohádkové látky stejné kvality, jako dřívější. Texty Malého nejsou ani spolehlivým dokladem pouhé existence vyprávěných látek v lidovém podání. Není bez významu, že první vydání mluví o „českých" pohádkách, jež „sebral