I. (263), (377) Čertovy stavby; (488), (491), (562) Dívky ptáci; (502) Kristus a Petr (kukačka), (564) Anděl strážce; (568) Čarodějův učeň; (570) Nevěrný muž hledá ženu; (587) Sedm havranů; (593) „Rozum a štěstí" (o němé princezně); (605) Zvířecí švagři; (606) Muž hledá ženu, jíž propásl ve spánku; (608) Mrtvý ženich. II. (487) Cesta к spící princezně pro lék, (492) kouzelné dary; (568) Myší kožíšek.

"Kubín. Povídky Kladské. Sebral a zapsal Josef Kubín. Komentářem kriticko-bibliografickým provází J. Polívka. Praha, Společnost Národopisného Musea Českoslovanského 1909—1913. Část 1. 1909 č. 1.—72. Část 2. 1910—1913 č. 1,—101. Vzorná sbírka. Zají-mavo, že nejeden z přesně zapsaných textů lze doložit jako vyprávění dle čteného, na př. dle Němcové, neb dle knížek pro lid tištěných, a několik povídek svým stylem a hlavně způsobem reprodukce ukazuje к takovému knižnímu pramenu. Velmi vzácná je originalita stylu některých vyprávěčů; pro studium vyprávěčského stylu, kombinačního talentu a ovládání přejaté látky (třeba z tisku) vyprávěčem, je sbírka neocenitelná. Spolehlivý komentář Polívkův, zvlášť slovanským materiálem důležitý, je nej obsáhlejší ze všech českých prací toho druhu.

Kulda. Moravské pohádky, pověsti a pověry. Sebral a napsal В. M. Kulda, Praha, Kober, 1874—1875. Sv. I. а II. Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Rožnovského. (Národní bibliotéka díl 30).

Kulda byl na počátku let padesátých katechetou v Brně. Sušil, který již Mikšíčkovi do jeho sbírky dal několik pohádek, poslal Kuldu do Rožnova ísbírat ústní podání, a kanovník hrabě Sylva-Tanoucca přispěl mu к toimu penězi. Dvoje prázdniny bezpochyby v letech 1852/3 zapisoval Kulda vypravování lidí z okolí Rožnova, kteří к němu chodili, a vydal sebraný materiál pod názvem: Pohádky a pověstí národu Moravského. Díl I. Moravské národní pohádky a pověstí z okolí Rožnovského. Brno, Rohrer, 1854. Celkem 123 čísel. Kulda dojista zapisoval pečlivěji, než jeho předchůdci. Činil ovšem z vyprávěného výběr, maje na paměti své čtenářstvo, lid a mládež, jimž chtěl sbírku vydati jako vzorník. Tento lidovýchovný účel způsobil též, že vydatně upravoval text, kde se mu zdál závadný a měnil i věcně. Řeč napodobí styl a dialekt lidových vypravěčů z Valašska, ale je umělá, uniformovaná pro celou sbírku, ač v některých povídkách, zvlášť stylem zdařilých, je izináti individualitu vyptrávěče, sběratelem nikde však nejmenovaného. Některé příspěvky měl asi odjinud. Č. 105 na př. je téměř doslovný opis z Mikšíčka IV. 16.

Jako druhý díl této sbírky vyšly „Moravské národní pohádky a pověstí z okolí Jemnického. Sebral Jos. St. Menšík, Brno, Winiker 1856. Vydání je nezdařile, v některých dochovaných výtiscích schází str. 49. až 64. a pak celý konec od str. 193 počínaje. (Viz úplné vydání pod Menšík.)

Kulda dostal v letech padesátých, mimo od Menšíka, ještě od jiných sběratelů dosti obsáhlé sbírky. Ty však zůstaly tehdy v rukopise.

Své sebrání pohádek vydal Kulda podruhé u Kobra 1874/5 pod titulem citovaným, rozmnožené o pověry a rozdělené na dva svazky. První má číslo 1.—59. (č. 8. omylem vynecháno), druhý č. 60.—124.