Vojtěch odejde a vrátí se jako rytíř. Bělouši na jeho přání stíná hlavu,, holubice vylétá k nebi.

El|pl 17. Selský syn Jam, pronásledovaný macechou, hlídá v moci jetelíště, kůň, jenž přichází, je duch jeho nebožky matky, unáší jej do světa. (Srv. Němc. 16, Popelková 19.)

Donese jej k studni, v níž si Jan zlatí vlasy a pak je skrývá pod měchýřem.

Kůň posílá jej do zámku za zahradníka, má předstírat strapatou hlavu. Nosí princezně kytice vázané zlatými vlasy, princezna spatří jednou, když Jan spí v zahradě, jeho zlaté vlasy a miluje jej.

Odmítnutý nápadník vypovídá králi válku, Jan dostává od koně zbroj a meč samoseč, pomáhá králi jako neznámý rytíř.

Princezna chce si vzít zahradníka, poručí mu odkrýt hlavu. Kůň změní se v holubicí, rekovi zlaté vlasy nedorůstají.

Kubín 39. Tři selští synové hlídají jedem po druhéiim v nocí hrachové pole, nejmlladší, mejhloupějiší, Jam, chytí bělouše, který jej pozdraví a unáší do světa.

Bělouš jede к studni, v níž si Jan pozlatí vlasy a pak je skrývá pod ovčí koží, vydávaje se za strapačka.

Slouží v zámku za zahradníka, bělouš pustoší v noci zahradu, Jan ji zas opravuje. (Pustošení zahrady má také Rubešová povídka o divém muži.)

Zahradníci donášejí každou sobotu princeznám kytice, Jan nejmladší, váže kyticí zlatým vlasem, princezna spatří jednou jeho zlaté vlasy a miluje jej.

Odmítnutý nápadník vypoví králi válku, bělouš dá Janovi zbroj, Jan vítězí jako neznámý rytíř.

Princezna vezme si zahradníka a je s ním vyhnána (porušeno). V novém boji Jan pomáhá opět králi, je raněn na noze, král zaváže ránu, pozná pak po ráně neznámého reka, zetě.

Bělouši Jan na jeho přání setne hlavu, holubice letí к nebí.

Slávia, 1882, 9. Tří selští synové hlídají po sobě v noci louku, Nejmladší, nejhloupější, Jan, Pecivál, je bratrům na smích.

Usne v seně, vozka odveze seno na voze do lesa, čaroděj najde Pecivála v seně a vezme jej do služby. Otevře prutem skálu, Pecivál má ošetřovat uvnitř koně. Stoleček dává mu jídla, v knihách, jež se tam nalézají, nesmí čistí. (Kombinace několika motivů: bezděčné unášení ospalého reka, služba u čaroděje z našeho motivu 2., skrížená se službou u čaroděje z čarodejníckeho učně —• knihy — a nad to „stolečku prostři se").

Kůň radí Janovi prchnout, unáší jej к studni, kde stařec radí mu pozlatit si vodou vlasy a zavázet je šátkem,

Jan slouží v zámku za zahradníka, umývá si u studny vlasy, nejmladší hraběcí dcera jej spatří, chce jej za muže, Jan přijíždí na svém koni jako rytíř a odpouští bratřím výsměch, (Pomoc v bojí schází.)

Povídky tyto mají sice v první části dosti značné individuální odchylky, ale ukazují přece určitěji než předešlé, к společnému, byf vzdálenému, pramenu. Nejvíc se odchyluje zlomkovitá poslední. Všem je shodné společné zlacení vlasů, již v předešlém oddílu se výskytu-