Když zemře, oživí jej Petr živou vodou, vypravuje mu o bra-třích. Tchán zetě vyžene, Petrovi dá dceru a hrad, Petr však bratrům palce i řemeny kůže zahojí mrtvou a živou vodou. Postaví, na Týně kamenný hrad a do erbu vezme zlatorohé jeleny se stříbrozlatým stromem. Motiv o oživení tchána živou vodou je zde vnesen z látek o pouti pro lék nemocnému otci. Vyprávění však o dalších úkolech rekových je z češtiny jediný doklad pro motiv v cizích textech, zvláště ruských, hojný.

Slávia 35-VL (Strakonice.) Otec žádá 3 syny, aby po jeho smrti tři noci hlídali jeho mrtvolu. Dva starší toho nedbají, nej mladší, hloupý Jan, hlídá. Mrtvý otec ptá se každou noc, kdo hlídá, třetí noc dá Janovi prut, aby se jím dotknul skály, Skála se otevře, uvnitř najde Jan vědro s vodou a mýdlem, krásné šaty a vraníka, ryzáka a bělouše, kteří skáčou první dva, druhý čtyři, třetí šest sáhů vysoko.

Princezna věší poprvé zlatou tašku na zámeckou zeď, 2 sáhy vysoko, podruhé zlaté jablko na náspu 4 sáhy vysoko, potřetí zlatý prsten na násep 6 sáhů vysoko, kdo skvosty v trysku strhne, má být jejím mužem.

Jan jezdí na svých koních jako neznámý rytíř к závodům a vždy vítězí, pak zmizí. Poslové hledají vítěze, přijdou к bratřím, naleznou Jana za pecí a u něho zlaté věci. přivedou jej v hadrech do hradu, princezna jej vyhání. Jan vrátí se oblečen jako rytíř a vezme si ji. (Srv. zde Kubín 65.)

Kubín II. 14. Hovorný vypravěč živé fantasie kolísá z počátku při výběru látky, již chce vypravovati a pak zápasí se směsí různých motivů, v nichž je též slabá ozvěna první části povídky o Černém muži.

Počíná látkou o silném Janovi. Otčím mu strpčuje život, Jan slouží za pacholka, jí příliš mnoho, rozbíjí všechny cepy, je propuštěn.

К motivu o silném Janu mísí se stopy povídky o ovčákovi: stařec dá Janovi kouzelnou píšťalu; Jan chytí v řece stříbrozlatou rybu, přemůže na mostě vodníka, ryba děkuje za vysvobození (?). Stařena dá mu bič, Jan slouží hraběti za pasáka — velký jedlík, statný pracovník — hraběcí dcera jej obdivuje. Jan má spravit most, trhá 20 stromů, přemáhá vodníka (?), staví nový most. Pase ovce, hraje jim na píšťalu, stařec jej navštěvuje.

Hrabě vypisuje závody: dcera věší stříbrozlatou kytici a prsten (věnec) na vysokou bránu před zámkem. Kdo v trysku kyticí a věnec protne mečem, vezme si princeznu.

Stařec vede Jana do jeskyně, dá mu zbroj a vraníka, Jan, jako neznámý rytíř úkol vykoná. Vrací se večer jako ovčák, ale na vra-níku, domů, je poznán a vezme si princeznu.

Král a papež v Římě poroučejí hraběti — jenž je královým švak-rem — aby se chystal к válce s Turkem. Hrabě béře Jana sebou, Jan zabije tureckého císaře. (Konec vzbuzuje domněnku o knižní předloze, v počátku špatně memorované.)

Lumír 1862 (830) J. H. Müller. — První díl povídky je zcela cizí látka o princezně, kterou rek ve spánku propase a pak hledá.

Rek přijde к rybáři — jenž v první části byl prý jedním z dvanácti duchů, kteří reka v začarovaném zámku týrali, nyní však stává se jeho pomocníkem. (Chatrná a patrně porušená motivace.)