Rybář reka přestrojí a posílá jej do princeznina zámku sloužit v kuchyni. (Rek kuchtík, srv. zde Soukal 7.)

Princezna má si ze sezvaných princů vybrat ženicha. Pověsí věnec na věž, a kdo jej koňmo strhne, bude jejím mužem. Rek dostane od rybáře koně plaváka a stříbrem zdobené brnění, vítězí jako neznámý rytíř a mizí. Princezna věší podruhé na věž prsten, potřetí korunu, rek vítězí na vraníku v stříbrné zbroji, zlacené, a na bělouši v zlaté zbrojí s drahokamy, mizí, a je marně pronásledován.

Vrátí se do kuchyně a zaváže si prst, na němž má prsten. Princezna přijde do kuchyně, ptá se ho, proč má zavázaný prst, rek vymlouvá se na poranění, princeznu chce ránu vidět, pozná vítěze a vezme si jej.

Přikryl (387), Tatáž látka jako předešlá: prsten, věnec, koruna (na šňůře od věži к věži), brnění měděné, stříbrné, zlaté. Rek potřetí zadržen a poznán,

(Robert Ďábel.)

V češtině máme jen jednu povídku z lidu zapsanou — Tille 23. — této skupiny, za to dvě knížky pro lid. Všechny 3 texty mají charakter legendárních moralit, a jednají o typické postavě knižní literatury — Robertu Ďáblovi. Lidová povídka je pouhá ústní reprodukce tisku, krácená a trochu porušená. Vypravěč bud přímo sám četl neb slyšel vyprávění přímo z knižního textu pocházející,

V. R, Kramerius: Pekla syn. Velmi příkladný příběh o knížeti Robertovi____ Vzdělal.., Skalice, Škarnicl, 1878,

Normanský vévoda Hubert a dcera vévody Burgundského nemají po osmnácti letech manželství dětí, Hubert zoufá nad boží milostí, jeho choť dovolává se ďábla a slibuje zaslíbit mu dítě.

Porodí těžce, za bouře syna, jenž je pokřtěn Robert, rychle roste, kouše kojnou, týrá děti, jež mu říkají pekelník. V sedmi létech má učitele, zabije jej nožem, je stále horší. V sedmnáctí letech je na matčinu prosbu pasován na rytíře, V turnaji řádí pak jako divý, zabijí tři rytíře.

Jde do světa, loupí, vraždí, pustoší kláštery. Otec na radu přítele pošle mu posly, Robert je oslepí, a když jej otec prokleje, postaví si hrad, v němž bydlí s tovaryši.

Jednou jede sám lesem, pobije 7 bezbranných poutníků, jede pak zkrvaven do hradu Argues, kde bydlí matka. Vše před ním prchá, i matka; je dojat, ptá se matky, proč je tak krvechtívý, dozví se, že je zaslíben ďáblu,

Robert se kaje, žádá rodiče o požehnání, chce putovat do Říma. Tovaryši se jeho rozhodnutí a napomínání posmívají. Pobije je, zavře hrad, v prvním klášteře, kam přijde, prosí opata, aby poklady hradu rozdal majetníkům a kostelům.

Převlečen za žebráka putuje do Říma, prosí papeže veřejně v kostele o milost. Papež pošle jej po zpovědi к poustevníkovi, jenž bydlí v háji tři míle od Říma pro pokání. Poustevník jej vyzpovídá, vidí o půlnoci ve snu anděla, jenž mu sděluje způsob Robertova po-