mem, jemuž anděl nosí pokrm, je odchylka, jež by mohla ukazovat к jiné knižní variantě, ale může pocházet též z analogie s „kajícím zbojníkem".)

Kajícník leze v Římě po rukou, obírá kosti, ie bit i litován, spřátelí se v hradu s jedním ze čtyř psů, líhá s ním. Pes dostává pak lepší jídlo.

Po sedmi letech král, jenž má němou dceru, válčí, prohrává, hostí důstojníky, dávají i psům.

Ráno v den boje anděl přivede kajícníkovi koně a rytířské šaty, pošle jej do boje, za dvě hodiny zvítězí, vrátí se a odevzdá koně. Princezna jej pozoruje a napíše králi, že ten. co se psy líhá, je neznámý rytíř. Po měsíci opět boj, král prohrává, hostina, kajícník zas dostává koně a šaty od anděla, bělouše a bílé šaty — dříve měl červené a hnědouše (detail o hnědouši a červených šatech odchylný od tisku, ale je v textu jen nastavenou vzpomínkou, když vyprávěč dřív zapomněl popsat šaty a koně). Po třetí opět boj, hostina, pro kajíc-níka bílý kůň a bílé šaty. Neznámý rytíř odjíždí po vítězství, je stíhán marně, odevzdá koně, leží se psem.

Král svolá velitele, hledá vítěze. Jeden důstojník koupí si bílé šaty a bělouše, vydává se za vítěze, princezna napíše králi, aby dovedl jí a kajícníka к papeží. Když přijdou ke kostelu, kajícník se vzpřímí, princezna promluví. Král se ho ptá na rod, on odpovídá, že je princ z Afriky a vezme si princeznu.

Robert nazván čertem. Povídka z osmého století. Skalice, Škar-nícl 1879.

Za Karla Velkého vládne v Normandii vévoda Hubert s ženou, dcerou vévody Burgundského. Nemají děti, žena proklíná nebesa, porodí pak syna, Roberta. Robert je stále divočejší, otec vyžádá si od papeže učitele, Hilara, Robert se učiteli posmívá, zabije starého sluhu, má být odzbrojen, ale zprotiví se otci. Otec, aby jej usmířil, pasuje jej na rytíře, Robert je pak v turnaji přemožen, ale zabije zrádně protivníka, prchne do starého hradu, do lesa, a shromáždí kolem sebe lupiče.

Ubrání se v starém hradu vojsku a ohrožuje krajinu. Jednou je v lese se svým zbrojnošem Drakonem a několika druhy přepaden, vzývá ďábla, unikne poraněn a je nazýván ďáblem.

Uchýlí se s Drakonem к uhlíři Sebaldovi, uhlířova dcera Blažena jej ošetřuje. Drako jde hledat kamarády, zbožná Blažena pohne jeho srdcem. Drako vrátí se se zprávou, že lupiči jsou nespokojeni se svým vůdcem. Robert pošle Drakona pro 2 koně, dá se Blaženě poznati, vrátí se do hradu a chce zbabělé druhy trestat. Hlásí se 3 poutníci, jedním je Hílar. Robert káže je upálit, slyší je ještě z plamenů zpívat. Je pohnut, napomíná druhy к pokání ia. putuje do Římia. Někteří poslechnou, jiní s Drakonem v čele setrvají, ýstotu brzy vyhubeni,

Robert setká se, překročiv Alpy, v horách s Hílarem, poustevníkem, přijde do Říma к papeží. Papež jej pošle ke dvoru italského krále Astolfa a poroučí mu navštívit na západě bydlícího poustevníka.

Rcbert cestou přenocuje mezi dvěma skalami, sní o Drakonovi, jenž jej napomíná a ukazuje mu ve dvou zrcadlech budoucnost. Vidí se v jednom na královském trůnu, v 'druhém jako žebrák, peroucí se