káte.« Přála všem lidem a lidé jí. Neobrala se o lidi klepy, a pěkní lidé a pěkné věci se jí upřímně líbili, aniž by byla záviděla. Léčila zlomeniny a jiné nemoci. Když přijely do Poličky dvě lékařky Angličanky, daly si od ní vysvětlit na kostře, jak napravuje vykloube-niny a zlomeniny.

Václav Příhoda, sympatický bělovlasý stařeček, narozený v Týně n, Vit., vypravuje pomalu, s jistou obřadností. »Ó prosim«. Narodil se v Týně n. Vit. Stal se brzy sirotkem. Matka jeho se utopila náhodou, otec se po druhé oženil a Václav odešel asi sedmiletý do světa a toulal se světem. Pak pracoval jako dělník v cizině na stavbách železníc a budov, v dolech a j. a vyhledával krajany v cizině. Když se zdržoval někde po vesnicích, vyprávěl lidem za najedení pohádky. Často také jejich tendence ukazovala na vzbuzování soucitu pro chudého. Jako stařec vrátil se do Týna. Ujal se ho hostinský Kašpar Loula z lásky křesťanské, později byl v chudobinci. Letos krátce po vyhlášení mobilisace se utopil ze strachu, že ho čeká hlad, tedy asi ve svých 88 letech. Své pohádky vyprávěl mně před 14 lety jako 76 letý. Jeho život byl velíce pestrý a dosti obsáhlý jeho životopis zaznamenal bratr Václav v knize, obsahující vyprávění Příhodovo o zvycích atd. jihočeských. Jeho pohádky mluví též o moderních věcech: hodinky, telegrafy, plakáty, noviny, určitá ne jen křestná jména králů a příjmení ^osob.

Co se tkne pohádek, vyprávěných Kačenkou Paclíkovou a Annou Popelkovou, pokud nepatrné zlomky velíce bohatého jich materiálu jsou zachyceny, zapsány jsou po delší době ze vzpomínek. Pohádky Agnes Polívkové jsou napsány jednak z jejího vyprávění, jednak jejích zápisků, které však zachovány nejsou. Pohádky Marie Jeřábkové zapsány jsou většinou téměř úplně dle vyprávění. Právě při těchto pohádkách, jejichž živost podání mne velice zajímala, litovala jsem, že je nemohu podati zcela foneticky. Tento úmysl byl mi tehda vyvrácen. Zapisovala jsem některé pohádky zcela doslovně, ale tu mi připadalo, že ztrácím na bezprostředním dojmu vyprávění této výborné vypravovatelky, a oddala jsem se* někde zcela na pjatému poslouchání a teprve doma vyprávěné zapsala.

Pohádky Václava Příhody jsou zapsány dle vyprávění, pokud možno foneticky.

Připouštím, že vlastní doplňky, ucelování obsahu přichází u pohádek Popelkové a Polívkové, U pohádek Jeřábkové nebylo třeba těchto doplňků. Okolnosti, že ve sbírce změněna nebo přidána byla vlastní jména, později jsem litovala. Uvádím tyto změny: U vyprávěčky při č. 1 není jmen (Dalimil), u č, 2 místo Lilijka: Maruška. Se zálibou vyprávěla vypravovatelka název téhož čísla »Vodmykej zamykej«, č. 4, jméno Krasava přidáno, 5. jméno Bohunka přidáno, 6, »Vo divnej svätej Trojici« jméno Vladimír přidáno 8. místo Tomáš stůj Vašek. 10. název »Franc Svarc«, jména František a Berta místo Diviš a Miloslava. 11. Princezna myška nemá jména. 14. jméno Dobroslava odpadá, 15. jméno Boleslava odpadá, 18, Místo Liboslav Jindřich, 19, jména Dobroslava, Bohunka, Krasomila odpadají, 21, Nevím, je-li jměno Bělinka správné, taktéž u 24, Blaženka,

Při č. 27 vypravovatelka zajisté měla úmysl při posledním aktu podati něco jiného a lituji, že byla od tohoto úmyslu resolutně