žena vůbec zakusila tolik starostí a dření. A ona: »buď Pánbu pochválen, přeci sem dycky se ještě retovala.« Až do posledních dob zachovala si věrnou pamět, pohádky však zřídka již vyprávěla. Líčení nadpřirozeného mělo ráz veliké přesvědčivosti.

Agnes Polívková. Odkud pocházela, nevím. Přišla do Poličky se svou matkou a živily se spolu. Matka tu pak zenrela. Bydlily na náměstí v č. 156. »Frajle Agnes« byla ve společnosti velice oblíbena. Uměla dělat drobné »fajnovy cukrverky«, umělé vysoké dorty, květiny a »heblata« (z vlny) na svatby a hostiny; v tehdejší době »visit« měla dobrý odbyt a také byla zvána téměř ke všem těm visitám, pří kterých se jedlo její cukroví a hrál alagér. Babička moje, bohatá měšťanka, nařizovala nám, když nás к ní pro něco posílala: »ať uděláte pukerle.« Byla to silná, velká dáma, znající tehdejší »prauch«. My jí dělaly »pukrle«, ona se »mutrlince dávala pěkně poroucet«. Měla jsem jakýsi respekt к této vždy upravené dámě, v jejíž bytě to vonělo mandlemi a citrony, čistotou a úpravností, kde byly bílé »firhanky,« »cinkosn« s ozdobnými drobnůstkami a jejich obyvatelka ve tmavých, kašmírových, vlněných, fialových šatech, s bílou krajkovou mašlí u krku, s účesem v »necu« se sametovou mašlí, mohutné postavy i mohutné tváře jako s nepatrnými stopami po neštovicích. Jak vybraně působil její zjev, takový byl i ton pohádek: pomalu, vybraně. Jak dlouho zde žíla, nevím. Měla lásku z mladých let, a když ovdověl, vzala si jej ve svých 60ti letech a tu z Poličky odešla. Manžel její jmenoval se Haustein a byl snad v Uhrách poštovním úředníkem. Pak stopy po nŕ zmizely. Když jsem nově chtěla o ní zjisti ti bližší data, což se mi však prozatím nepodařilo, byl pronesen o ní úsudek: »Ó frajle Agnes, to byla baba prcmetálová.« (Asi že uměla vydělávat peníze.) Manžel ji předemřel, ona též asi před 10 lety zemřela. Z Poličky odešla asi před 20 lety.

Marie Jeřábkova, velmi sympatická stařenka, na svá léta mladě vypadající. Její vyprávění má živý spád. Děj vyvíjí se jako z klubíčka, zajímavě. Narodila se 17. března 1832 ve Veltěži u Kle-can, jako dcera Josefa Henčla, drnomistra v Kostelci, (syna Martina Henčla, drnomistra z Černčic č. 129, matky Veroniky rodem Spe-zina z Linkov.) Matka její Kateřina, byla dcera Jakuba Nešvára, drnomistra z Hovoršovíc a Josefy rodem Krausové z Hořovic.

»Byl to rod šlechty, ale když se dědeček utekl ke katu, ztratil čest a nesměl do vznešené společností a všichni z toho rodu nesměli být než drnomistři a řemenáři, a statky propadly statu.« Bratr Josef byl pohodníkem a řemenářem, Jan též řemenářem, sestra Kateřina vzala si též řemenáře, Marie vypravovatelka, též měla řemenáře. Slyšela vyprávět mnoho pohádek od sestry své matky, Terinky, Tato mívala prý vidění.

Marie Jeřábkova žila do 4 let v rodišti, pak v Čes. Brodě, kde byl otec šatlavský a řemenář. V 17ti letech se provdala za řemenáře Jeřábka z Těšínek u Kutné Hory, po několika letech se přistěhovali do Poličky a zde v říjnu r. 1910 v rodině své dcery zemřela. Od 32 let ovdověla a vedla živnost pohodenskou sama. Byla veselá, čiperná (ráda tančívala minet), švakr jí říkal »ty advo-