obchodů ani hostinců, A to též ztěžuje sbírání písní. Aby člověk s sebou nosil — zbytečnou přítěž- Ba ani noclehu nedostaneme tu, necheeme-li spáti venku, v boží přírodě... Z téže příčiny je nutno pamatovati na včasný návrat; v mém případě do St- Hrozenkova, kde teprve je možno se ubytovat. Že tím ztrácí sběratel na čase, jenž je mu vzácný, je patrno. Vždy tudíž s neblahým pocitem vzhlíží do mračen a podivuje se horským vrchům, kdykoliv —: ještě za slunného odpoledne — s obrovské výšky do doliny se spustit musí — к vůlí noclehu! Rád by člověk ještě sbíral v tu dobu denní —■ nejde to. Je mu nezapomíná ti též na sebe; na zpáteční cestu. Jinak to vůbec nej de — vhorách...

*

Kdy písně sbírati? Obyčejně má se za to, že nejlépe je vyhledávati lid při různých domácích slavnostech, jako při svatbách a t- d., nebo při polních pracích a vůbec při příležitostech, kdy lidé zvláště rádi zpívají. Není to pravda! Zmínil jsem se už, že lid nemá za podobných okolností nálady pro cizince; že zpívá nejraději sám sobě — pro sebe. I při prácí! Zmlkne tudíž hned, je-li vyrušen, a je ovšem — po zpěvu, po zpěvné jeho náladě. Nebude nám snad za nic na světě zpívati. Darmo se namáháme při-,mět ho opět ke zpěvu. Ovšem, v takové chvílí žil Kopaničár — zpěvák jen svým myšlenkám, své práci, svému zpěvu. Jak by mohl tak rychle se změniti a věnovati se opět celou duší — jak on to dělá — nám?!

Nemůžeme toho po něm žádati. Svůj trpký život prožívá on intensivněji, než my. Pravda, že, když tak sám sobě zpívá, nebo těm horám, jimž si snad právě žaluje, že tehdy pěkněji, než kdy jindy zpívá. To by byla arciť nej vhodnější doba pro zápis písní, resp. pro sběratele. Než takové chvilky zpěvu jeho jsou, bohužel, jen — pro poslouchání. Nebot prací, slavností zaujat, j e lidový zpěvák nepřístupný. Nedá nám nahlédnouti do svého nitra. A jindy? Dá nám příležitost jen skrz brejle se tam dívati. Což je zajisté nenahraditelnou škodou pro sbírání, znatelnou i v notaci mnohých našich písní-

Nevím, od loži 1-1 i někdy zpěvák lidový к vůlí sběrateli práci a zpívá 1-1 i k jeho žádosti písně. Kolikrát se to komu podařilo? Mně nikdy! Ještě tak, byl-li už s prací vlastně hotov, před samým večerem, že si к vůli mně pospíšil, aby si po celodenní lopotě ulevil — písní. A to j en tenkrát, cítil-li opravdu už potřebu odpočinku, nebo — groš! Za jiných okolností? Nenechá Kopaničár práce, mluví s námi sice přívětivě a j e rád, ž e i my s ním přívětivě hovoříme, ale už hned dře se zas. jako před chvílí, na svém políčku. Z toho zřejmo, že při prácí lidu ničeho nepořídí sběratel; aspoň ne na kopanicích St. Hro-zenských a okolních. Musí proto vyhledávati vhodnější doby; podobné, jak jsem už označil; t, j- hlavně po práci.

Ale ani tu nedařívá se sběrateli po chuti. Kopaničárovi nebo Ko-paníčárce právě nejdou písně na mysl, jak by si. totiž bylo přátí, a stísněná nálada je v tu chvíli ještě stísněnější.