cím vzdálenějších a jistě ovládnouti i cizí předměty, jeho neúmorná píle mu razily bezpečnou cestu к cíli. Zajel si na výstavy, milleniovou v Pešti (1896) a současnou v Drážďanech, V obou se naskytla příležitost к plodnému studiu, v pešťské byly to zejména národopisné předměty slovenské, v drážďanské předměty původu lužicko-srbského. Výsledek svých studií Niederle vypsal ve „Věstníku národopisného musea českoslovanského" 1896, č. í, a v č, 2. v lednu 1897, „Věstník" Niederle za své správy Národopisného musea redigoval, „Národopisný sborník českoslovanský" od r, 1897 pak přinášel jeho „Výběr vynikajících památek zé sbírek musea českoslovanského" a „Ukázky památek Národopisného musea českoslovanského" (sestavil spolu s VI. Havelkovou). К orientací v bohatých sbírkách Národopisného musea Niederle sepsal „Katalog". Veliké dílo „Národopisná výstava česko-slovanská", jehož Niederle byl spoluredaktorem (vedle F, A. Šuberta, Em, Kováře, K. Klusáčka a Fr, Schlaffra) má od něho řadu cenných příspěvků: historickou úvodní stať „Co národopisnou výstavu předcházelo", „Výstavní dědina" a v ní zase speciální popisy několika chalup; „Keramika v Čechách, na Moravě a v uherském Slovensku" a „Pravěk zemí českých". Další „příspěvek к dějinám slovenského hrnčířství" Niederle uveřejnil v Národopisném sborníku českoslovan-ském III, (1897) s názvem „Mistři cechu hrnčířského v Novém Městě nad Váhem."

Když se Niederle v květnu 1897 vzdal úřadu správce musejního, odevzdal svému nástupci nejen hotový ústav, nýbrž i silný, zdravý kmen, schopný dalšího nadějného vzrůstu, s pevnými kořeny plodných, určujících tradicí,

V Národopisném museu Niederle setrvává jako člen musejní rady. Zastával tam několikráte místo jednatele, místopředsedy i předsedy, pracoval v důležitých komisích. Vývoj ústavu sleduje s největší bedlivostí a prozíravostí. Všecky snahy o povznesení ústavu, připravované významné činy nacházejí v něm buď podněcovatele nebo ochotného spolupracovníka. Zejména vědecké cíle musea, obohacování jeho sbírek, veřejné zajišťováni hmotné jsou hlavními předměty jeho péče. Jako profesor slovanského národopisu pokládal si za svou povinnost starali se o dorost v oboru národopisu, o síly, které by mohlv zdárně prospívati také Národopisnému museu. Jako jiní členové těžce nesl zejména žalostné rozptýlení musejní práce národopisné u nás (vedle samostatného Národopisného musea „Selská síň" v Museu království Českého, sbírky českoslovanského národopisu v Náprstkově museu a j,). Nikdo se nechápal horlivěji každé příležitostí, aby tato roztříštěnost sil, která je na újmu mohutnému dojmu z národopisného bohatství u nás, byla odstraněna, jako právě Niederle. Doufejme, že nedaleká budoucnost přinese těmto sjednocovacím snahám žádoucí ovoce.

Musejní orgány literární „Národopisný sborník českoslovanský", v jehož redakčním komitétu zasedal jako člen, a obnovený „Národopisný věstník českoslovanský" (od 1906) mají v Niederloví jednoho z nejhorlivějších přispěvatelů. Ukládal tam články, kritiky, příspěvky bibliografické. Důležitější statí v „Národopisném sborníku" byly již uvedeny. Z „Národopisného věstníku českoslovanského" buďtež připomenuty články: roč. I, (1906) „Nová, Peískrova hypothesa o sociálním stavu starých Slovanů"; r, III, „Národnostní poměry v knížectví