případě se osvědčilo, jak nesnadno se vyrovnávají rozpory mezi místním patriotismem a mezi povědomím o významu ústavu všenárodního. Bylo tu s počátku překonávati i jistou roztrpčenost konkurenční, když se družina národopisných pracovníků, seskupených kolem „České chalupy" z výstavy jubilejní, jala částečně provádětí program Národopisného musea českoslovanského „Selskou síní" v Museu království Českého, Nebezpečí rozptylování bylo čeleno hlavně skvělými sjezdy národopisnými. Poslední, konaný dne 29. září 1895, který byl provanut nadšením z dokonalého zdaru národního činu výstavního, vyzněl mohutně na prospěch Národopisného musea českoslovanského jako skvělého zachycení oné povznášející krásy a nadšení, které na krátkou dcbu vykouzlila Národopisná výstava. F, A. Šubert mluvil tam s úspěchem pro zamilovanou svou myšlenku, aby pěkná a milá výstavní dědina byla zachována jako součást Národopisného musea, Niederle pak promyšlenou a přesvědčivou řečí odůvodňoval návrh resoluce, aby v Praze bylo založeno veliké museum národopisné, aby к udržení a rozvoji jeho byly hledány přiměřené zdroje hmotné: aby si příští museum pořídilo zvláštní fond na zakupování předmětů národopisných; navrhoval zejména, aby města, peněžní ústavy i jednotlivci své úpisy, věnované garančnímu fondu Národopisné výstavy, splatili Národopisnému museu, aby kromě toho bylo žádáno za finanční podporu veřejnou, zejména zemskou.

Svou řeč pří národopisném sjezdu 29. září 1895 Niederle zakončil slovy: „A museum bude trvalým pomníkem i národa i jeho energie, té energie, které se obdivuje i cizina . ., Energie, se kterou bylo pracováno pro výstavu, dovoláváme se i pro museum. Neutuchne-li tato energie, lepšího pomníku na konci tohoto století nemůžete zanechati svým potomkům." Tuto obdivuhodnou energií zachovával především Niederle sám, on, stavitel tohoto pomníku. Dílo mělo být provedeno za živého zájmu české veřejnosti, zájem sliboval být otcem dalších činů.

Rok po otevření výstavy, půl roku po jejím zavření vítal předseda Národopisné společnosti, Ot. Hostinský, hosty, kteří se dostavili к otevření Národopisného musea v paláci hr. Sylvy-Tarouccy. U tak velikého a tak nového ústavu, jako bylo Národopisné museum hned ve svých počátcích, při tak skrovných prostředcích byl to malý zázrak píle, odhodlané práce a železné vůle. Čtyři veliké místnosti a dvě menší byly tu installovány nejen podle hlediska vědeckého, nýbrž i obraz života našeho lidu byl tu vytvořen zároveň rukou vnímavého umělce. Níederlovy umělecké sklonnosti a jeho dilettantský výcvik v umění malířském uplatnily se v krásném a přitažlivém vzhledu celého musea. Museum pro nedostatek místa muselo být hned od počátku přeplněno, a přece tím ladný obraz neutrpěl. i pořadatel musea musí tvořit a mnoho tvořit, třebaže skládá celek z hotových součástí. Ráz tvůrčího ducha Níederlova zachovalo si Národopisné museum i ve svém novém prostornějším sídle v zahradě Kinských, kdy Niederle byl z hlavních činitelů při installací jeho.

Po stránce vědecké byla Níederlova zásluha při úžasně rychlé installací musea tím větší, že pro některé obory, které měl v museu podle vědeckých poznatků vytvořiti, nepřinášel si zpředu odbornou znalost, ale jeho znamenitý dar rychle se vpraviti i do věcí jeho pra-