popele. Pak se do kádě nalévala z kotle vařící voda; aby zůstala déle vroucí, házeny mezi popel rozpálené kameny. V louhu, jenž tím v kádi vznikl zůstalo plátno až do vychladnutí. Potem se otvor kádě otevřel, a chladný louh se vypustil do kotle, aby se znovu ohřál. To se opakovalo asi desetkráte. Při posledním louhování naházeli do kádě zvlášť horké kameny, aby uvedli louh do varu. Pak zakryli kád víkem a ucpali zcuchaným lnie)m, „svininou" a nechali plátno v páře několik hodin j obyčejně přes noc. Druhého dne plátno vybrali, natáhli na trávu a po 2—3 dny polévali. Potom znovu nakladli do kádě a louhovali. To se opakovalo, pokud nebylo plátno bílé. Slunečné počasí práci značně uspíšilo. Plátno takto bílené bylo mnohem trvanlivější, než pozdějším způsobem vápennou vodou, — Tento druhý způsob byl mnohem jednodušší. Do kádě se naložilo plátno a polilo se vápennou vodou; v kádi zůstalo dva dny, Potom rozestřeli je na bělidlo, ale nepolévali. Asi po dvou týdnech — bylo-li slunečno dříve — znovu dávali do vápenné vody a tak to opakovali vícekráte. Po té je vozili do valchy, kde ve stoupách se zbavilo vápna, na to znovu na bělidle narovnalo a osušilo. Konečně se „zmandlovalo". Po čas bílení bylo nutno plátno v nocí hlí-datí, — Veškerá tato namáhavá práce bývala placena velmi špatně. Za kopu vybíleného plátna platilo se 60—80 h.; z toho platili vápno a od valchování. Mimo to značnou škodu sedlák utrpěl na trávě; dobytek jí nechtěl anebo dostával z ní nemoce. Lepší hospodaření zatlačilo málo výnosné bílení z této dědiny, ale jinde na Poličsku, ve Sv. Kateřině, Pusté Rybné se udrželo posud. I v tom je víděti přechodný charakter této osady,

Také si za starodávna sedláci značný groš vydělávali na „firšpo-nech". Posléze dosti mnoho chodívali odtud, hlavně muži, jinam na polní práce, zvláště žně. Nejdříve šli do Rakous, potom na Moravu a ještě zastihli vlastní žeň doma. Tak chodí doposud, na žně a na řepu, a to nejen z chudých domácností, nýbrž i ze selských, kde je více dětí.

Pro zdejší chudé, horské osady význačným je domácí průmysl, jehož se účastní nejen dospělí, ale i děti. Tu na prvém místě třeba jmenovati vlasové síťkování, Zhoubnost této práce spočívá právě v tom, že jsou к ní přidržovány děti již od 5 let (navazují vlasy), dospělejší pak (od 8—14) pletou síťky. A poněvadž je výdělek minimální, nutí rodiče děti pracovati při prabídném světle dlouho do noci (do 12 i déle). Následek toho je veliká duševní i tělesná degenerace. Tato nemoc zasáhla Široký Důl jen v malé míře a na krátkou dobu; plat zdál se příliš nepatrný, Proto také mládež vyniká tu zdatností. —■ Více se tu udrželo vyšívání. Touto prací není zdraví ohroženo, poněvadž ji provádějí dospělá děvčata, ženy i stařeny, Faktoři, vesměs židé, rozdělují vyšívačkám části prádla s vyznačenými vzory к vyšívání. Jsou to objednávky výhradně pro závody vídeňské. Je к neuvěření, jak technicky dokonalá a vzorně čistá práce vychází z upracovaných, mozolných rukou těchto žen; moderní, nejkomplikovanější vzory jím kvetou takořka pod prsty. Ale ani tato práce není po zásluze placena; za čtvereční centimetr bezvadného, nej jemnějšího vyšívání platí faktor 5—6 hal, V Širokém Dole vyšívá 8—14 žen, číslo poměrně také malé, v celém kraji pracuje asi 1200 vyšívaček. — Jiného domácího průmyslu tu není.

To jsou. hlavní zdroje příjmu, zdejšího obyvatelstva, jenž poslední