proti tomuto vlivu jsou prostředky. Tak na příklad „udělal-li někdo krávě tak, že dojí krev, dá se tvaroh z jejího mléka do pytle a mlátí se do něho cepy. Rány však dopadají vlastně na škůdce a ten nemoha jich snésti přijde hned do stavení a prosí třeba o nějakou věc. Potom ihned zlý vliv přejde. Pro podobné dobré rady chodili lidé odtud к „moudrému" muži do Hlinská.

Jiných pověr a pověstí je tu a v okolí mnoho. Za to oríginelních říkadel, hádanek z této dědiny nemohl jsem se zatím dopátrati.

Stať tato jest velmi stručná. Ve vesnici nezachovalo se již skoro nic a v museích neviděl jsem ani jednoho předmětu, jehož původ byl by bezpečně, „širocký", t. j. široko-dolský. Tak neviděl jsem odtud ani jednu starší výšivku. Něco bylo získáno soukromými sběrateli, něco snad je i v museích, ale není označeno, ale většina byla zničena. Zachovalo se něco nábytku, hlavně skříně. Jsou prostřední velikostí otupělých předních hran a vesměs z měkkého dřeva. Základní ton je modrý. Dveře a strany rozděleny jsou na obdélníková pole, ozdobená velkými empirovými vasami a kořenáči s pestrými kyticemi a ratolestmi. Kolem dokola vinou se girlandy. Ve středu dveří jsou dva protínající se věnečky a v nich dva ptáčci; kování je mosazné. V celku je ozdoba velmi vkusná. Datování nej typičtějších kusů je z let padesátých a šedesátých. Podobného stylu byly truhly a postele, ale z nich neviděl jsem tu ani jediný kus slušně zachovalý, V Silově gruntě „na horách" mají pěkně řezanou polici na nádobí a potom zvlášť vkusně řezaný stůl, datovaný na spodní desce r. 1743. Nábytek kupovali si zámožnější v městě, hlavně v Litomyšli, chudší dávali si zhotovovatí u domácích řemeslníků; styl ovšem zůstával týž. — Jistě i na jiných předmětech denní potřeby lid nebo venkovští řemeslníci dokazovali technickou dovednost a vkus. Tak jsem viděl část starého vozu ozdobenou pěkným řezáním; také na železných částech byly vykovávány ornamenty.

O keramice možno též málo pověděti. Denní nádobí užitkové bývalo jednoduché, kameninové z Litomyšle a dříve í z České Třebové. V Sílově statku viděl jsem krásné veliké hluboké mísy, žluté a hnědé polevy s kohoutkem; datoval bych je do 18. st. Bylo jich užíváno к hostinám. Dále je tu zeleně polévaný, veliký, baňatý džbánek původu asi českotřebovského; v něm nosili na svátky a jiné slavnosti mléko. —. Mimo to nosila do tohoto kraje prodavačka z Moravy „toufarka" zboží vyškovské. — Skla ve statcích bylo málo. Jsou to uvedené pestré „prysky", nebo „skoupé sklenice", zvané tak proto, že měly malá, úzká hrdla; pak mívali na slavnostech na pálenku velké láhve s jednoduchým vyleptaným nebo vyrytým věnečkem. Ty byly z Milovic.

Písní jsem nesbíral, neboť to je úkolem samostatné komise. Hudebníků tu nebylo,

Z tanců znali: „hulána", „couráka", „pavouka", „směska", kolo; „tramlačku". Podrobnějšího popisu jsem však nemohl získati.

@-----------------------

Tím je náčrtek této dědiny skončen. Jak patrno, snažil jsem se dáti na všechny hlavní otázky národopisného programu odpovědi na základě materiálu sebraného z jednoho místa, ale ovšem také na základě znalostí celého kraje, jak je má každý místní sběratel. Při tom