lezniční trati jako ve Skopi j i, byl účinek moderních kommunikací na život obyvatelstva nepatrný. Dějinný zápas říše Habsburské a Benátek s Turky odehrával se mnohem dále na sever a na západ, takže Staré Srbsko od podrobení se Turkům leželo mimo jeho dějiště. Zápasy ty zasahaly sem jen nepřímo'. A tak Staré Srbsko žilo skoro po 600 let svým vlastním životem.

Rozumíme-li Starým Srbskem oblast na horních tocích pěti řiek, je již tím podán kus charakteristiky, i budeme právem očekávati území

0 značné nadmořské výšce. Vskutku vidíme, že i větší města Starého Srbska mají vysokou polohu: Skoplje 244 m, Kumanovo 320 m. Djako-vica 393 m, Tetovo 436 m, Prizren 456 m, Mitrovíca 516 m, Gostivar 519 m, Peč 536 m, Priština 630 m, Plav-Gusinje 900—1000 m. Velké kotliny, na jichž okraji tato města leží, mají dno o málo nižší, ostatní krajina je velmi vysoká, na všech čtyřech světových stranách přechází v pohoří o výškách přes 2000 m.

Pro vývoj kultury je důležitějším rozvodní ráz krajiny. Lim, Ibar a Morava patří úvodí černomořskému, Drim jaderskému, Vardar egejskému,. Takovýto souběh trojího úvodí se na Balkánském poloostrově neopakuje. Anthřopogeograficky znamená to možnost vzájemného pronikání se tří kulturních směrů, ale již jen seslabenými vlivy okrajovými. Úvodí černomořské zasahuje sem pouze nepřímo prostřednictvím přítoků Driny a Moravy, Cesta od Černého moře proti proudu Dunaje, pak Moravou a Sávou к Ibru, Dřině a Limu je ovšem velmi složitá, takže v Starém Srbsku mnohem vhodněji můžeme mluviti o vlivech dunajských, než černomořských. Drim směřuje sice přímo к moři Jaderskému, leč jieho tokem není určena žádná významnější cesta. Přímo od moře zasáhá do Starého Srbska komunikační směr vardar-ský. Od Skopského pole přechází kumanovskou kleslinou ve směr moravský. Tento ode dávna používaný směr pro spojení Podunají se zálivem Soluňským neměl však podstatného vlivu na vývoj poměrů ve Starém Srbsku, poněvadž se dotýká pouze jeho jihovýchodního cípu.

Právě pohodlný komunikační směr moravsko-vardarský způsobil, že Staré Srbsko bylo územím průchodním pouze pro krajiny, kde jiné výhodnější cesty nedaly se najiti, tak zejména vedlo tudy spojení Bosny s ostatkem říše turecké. Po okkupaci Bosny Rakouskem zanikla

1 tato funkce takřka úplně. Posléze ani dopravní směry vedoucí od východu na západ nedotýkaly se Starého Srbska, Cesta Strumicí neb přes Dojran do údolí Vardaru a dále na Prilep nebo Bítolji s pokračováním do Elbasanu, obchází Staré Srbsko na jihu právě tak, jako cesta moravsko-vardarská na východě. Tím je dostatečně osvětleno, proč Staré Srbsko přes trojitou rozvodní polohu bylo v kulturním vývoji tak konservativním.

Při takovéto značně odlehlé poloze největší části Starého Srbska, nabyly podmínky morfologické a klimatické velkého významu pro život obyvatelstva. Leč vázanost jeho objevila se tu ve smyslu docela jiném, než v krajích kultury pokročilé. Staré Srbsko skládá se v podstatě, ze čtyř velkých kotlin bývalých jezer, z Kosova, Metochije, pole Tetovského a Skopského, Kotliny ty jsou mezi sebou odděleny a všechny vespolek v širokém okruhu obstoupeny vysokými horstvy, jednak z břidlic krystalických, jednak z vápence. Zejména na severozápadě je oblast horská velmi rozsáhlá. Vápencová pohoří, náležející