vesměs systému Vysokých Prokleti]í, skýtají hospodářskému životu pramálo příznivých podmínek. Nedostatek vody není tu při vlhkém podnebí sice citelný, ale příliš ostré tvary vysokých pohoří a hluboká úzká údolí vylučují rolnictví v rozsáhlejší míře. Výjimku činí široká koryta bývalých ledovců, ať již údolní neb výše položená v plošinách, dále krasové - plošiny novopazarské a jednotlivá krasová polje. Leč v krasových plošinách je málo plodné půdy. Pohoří z břidlic jsou tvarů mírnějších, dobré půdy není však ani tu mnoho. Do středu těchto málo úrodných pohoří jsou zaklesnuty velké kotliny bývalých jezer, s jemnými jezerními usazeninami. Uvážíme-li, že při objevení se prvních lidí v této oblasti byly hory neprostupně zalesněny, kdežto je-zerní kotliny skýtaly půdu stepní, kultuře tak příznivou, očekávali bychom v kleslínách těch hojnost sídel a husté obyvatelstvo rolnické, v horách pak osídlení jen velice řídké. A zatím je tu poměr obrácený.

Jedeme-li Kosovským polem nebo Metochijí, překvapí nás, jak málo je tu vesnic, osamělý statek najdeme jen zřídka kdy, a pak je to opevněné sídlo mocné rodiny. Hlavní sídla v kotlinách mají ráz městský a jsou to na celkový počet obyvatelstva města velmi lidnatá, S četnými vesnicemi a posléze s jednotlivými selskými domy setkáváme se teprve v pobočných údolích a ve svazích, obklopujících kotlinu. A dále v horách každá příhodnější krasová dolina, každý útržek terasy je s námahou využítkován na půdu rolnickou, kdežto v rovině na rozsáhlých plochách výborné půdy roste trochu trávy spíše zdupané než spasené kočujícími stády. Základním anthropoge o grafickým znakem Starého Srbska je, že v něm hraničí přelidněné a hospodářsky (pokud ovšem primitivní způsob stačí) do krajnosti využitkováné hory s řídce osídlenými rovinami.

Příčinu uhcdnouti není nesnadno. V Starém Srbsku nebyla pro osídlení dosud rozhodující otázka nej lepšího hospodářského využití, nýbrž otázka obrany. Přední starostí hospodářovou bylo tu. vždy: jak uhájím životy příslušníků své rodiny, jak se udržím ve vlastnictví pozemků, stád a sklizně? Tato otázka platila i pro mohamedány bez rozdílu jazyka, pro Albánce bez rozdílu víry tím více pak pro pravoslavné Srby. Tato starost pronikala veškerým životem obyvatelstva a zračí se zřejmě v poloze a zařízení sídel.

Možno pak říci, že moment obrany, jakožto přední zřetel, je ve Starém Srbsku znakem endemickým. Jaká bezpečnost života a státků byla tu v době římské a v době rozkvětu carstva srbského, těžko dnes přesněji stanovití. Soudil bych, že ona bezpečnější období bvla nepříliš dlouhými přestávkami časově jinak souvislého dějinného vývoje, který založen na prastarém pěstním právu rodinném, měnil se jen formami, nikoli obsahem a udržel se až do nedávných dnů. Ovšem onen kon-servující vliv přišel zvenčí, byla to vláda turecká, sledující určité své zájmy a ostatních věcí si nevšímající.

Za vlády turecké byl v Starém Srbsku co do ochrany svého života a majetku každý odkázán na sebe. Turecká vláda nedocílila nikdy odzbrojení horských kmenů, ani srbských, ani albánských a posléze mlčky trpěla, že bylí křesťané i v krajinách, podléhající moci úřední ozbrojeni. Při takovémto všeobecném ozbrojení bylo bydliti v horách nepoměrně bezpečnější, než v rovině a také výhodnější tomu, kdo sám