chtěl násilí páchatí. Neboť loupežné vpády dály se vždy z hor do rovin a nikoli naopak, Z těchto příčin bálo se obyvatelstvo rovin bydliti roztroušeně neb v malých vesnicích a sdružovalo se v sídlech rázu městského, i když bylo rolnictví jeho hlavním zaměstnáním. Příklad nám podávají všechna města Kosova i Metochíje, Při tom však žádné město Starého Srbska (krom černohorské Andrijevice) nemá polohu obrannou. Leží sice vesměs na úpatí hor a stoupají í do svahů (Pri-zren, Priština), leč to se děje z jiného důvodu, aby totiž byl dostatek vcdy pitné i užitkové s přirozeným odpadem. Okrajová plocha měst v jednotlivých kotlinách vysvětluje se tím, že jsou obchodními středisky především pro přilehlou krajinu horskou. Obranné polohy nebylo městům ve Starém Srbsku potřebí, neboť horští kmenové, od nichž hrozilo obyvatelstvu rovin nebezpečí, byli příliš slabí, než aby si troufali napadnouti lidnaté město, Naproti tomu některá část města vyvinula se se zřetelem к poloze obranné, tak zejména křesťanská čtvrt v Prízrenu, zde ovšem šlo o obranu proti spoluobčanům, v městě samém. U Andrijevice rozhodoval nepatrný počet jejího obyvatelstva a blízkost nepřátelské kotliny Plavské. Proto její poloha za řekou na terase srázně spadající proti údolí Limu (cestě to z Plavské kotliny).

Ovšem byly tu vlivy, nutící obyvatelstvo usídliti se v rovinách i při nebezpečí, které mu tam hrozilo. Krom nedostatku výživy byl to zejména řád krevní msty, který vypuzoval jiednotlivé rodiny z hor. Těmto vyhnancům. bylo pak v celku lhostejno, v které končině je jejich život ustavičně ohrožen. Časem snažili se i někteří zdatnější turečtí úředníci poskytnout! vesničanům v rovinách ochranu, s větším však zdarem činili tak někteří mocní jednotlivci sami, kteří za poplatek chránili své podřízené brannou mocí, obracejíce ovšem škody na bedra těch, kdo se zdráhali býti jim poddanými. Tak vznikly i v rovinách osady, ale v poměru к půdě velmi chudobné, ohrožované vpády a vyssávané „ochránci". Fluktuace tohoto vesnického obyvatelstva byla velmi značná.

Lidnaté vesnice vyskytují se hlavně v údolích, ústících do jednotlivých kotlin, neb z nich vycházejících, tak na Ibru, Drimu, Šar-ské řece. Tyto vesnice požívaly výhod úrodné terasové půdy a při tom relativní bezpečnosti, jednak polohou (přístup s hor je možný zpravidla jedinou, snadno hájítelnou cestou), jednak, smlouvami, neboť obyvatelstvo lidnatých vesnic podhorských mohlo brániti horalům v sestupu do roviny, ať již tam šli za účely obchodními, nebo loupežnými.

Vyšší krajiny horské jsou osídleny jednak menšími vesnicemi,, jednak i ojedinělými domy. Nehledě k tomu, že útočné obyvatelstvo pochází hlavně z těchto krajin, nebezpečí býti napadenu větší mocí bylo tu malé. Spíše byly ohroženy salaše, v nichž se soustředilo bohatství obyvatelstva, stáda, a proto některé z nich mají polohu obrannou.

Otázka obrany pronikla však. velmi hluboko do stavebních zvyklostí Starého Srbska, Kamenná „dugačka kuča", v níž bydlí několik spřízněných rodin, není jen dokladem rodinné soudržnosti, nýbrž též společné obrany. Husté seskupení domů v rodové vsi je téhož původu. Obranným prostředkem nebývá tu nikdy hradební zed, nýbrž dům sám. Kamenné ohrady domů mohamedánskych a pak i křesťanských