Byl ducha pružného, bystrého, nedovedl se však soustředíti, experimentoval v životě i v umění a proto zanechal jen fragmenty pozoruhodné vtipnými nápady a plodnými myšlenkami, ale nevytvořil celistvého díla.

Patrně působily i poměry hmotné. Rittersberg necítil schopnosti к jednotvárně pravidelné kariéře úřední, připomíná spíše — mnohostrannými zájmy uměleckými a vědeckými — šlechtické diletanty z konce XVIII, stol., ale chybělo mu hmotné zabezpečení a proto zůstal jeho život řadou pokusů zajistití si postavení, při němž by se mohl vě-novati výlučně umění a literatuře.

Nej silnější složkou jeho umělecké individuality bylo nadání hudební, jež uplatnil jako skladatel a hudební spisovatel, ačkoliv ani v tomto oboru nesplnil, tuším, nadějí vzbuzených prvními pokusy. V literatuře má význam především jako žurnalista a hudební kritik. Básněmi a historickými povídkami řadí se sice к romantikům, avšak těkavý, příliš neklidný temperament žurnalistův potlačil v něm vyprávěče: jeho povídky trpí vesměs roztříštěností, nedovedl ze souměrně propracovaných částí vytvářeti koneisní celky. Vlastním polem jeho talentu byla črta cestopisná, beletristická causerie, národopisná mosaika a humoristické obrázky ze života společenského. Několikaletý pobyt v Haliči poskytl mu hojně látky.

R. 1841 vystoupil — přes odpor otcův — ze státní službv přijav místo učitele hudby a zpěvu při ústavě haličské hudební společnosti (Towarzystwo muzyczne we Lwowie). Téhož roku přivezl si Zap do Lvova mladičkou paní Honorátu a jejich skromná ale útulná domácnost stala se ,záhy střediskem nečetné kolonie českých inteligentů, mezi nimiž mladý Rittersberg, výborný hudebník vybroušeného chování společenského, brzy zdomácněl. V novém povolání projevil záhy svou zdatnost hudební. Na ústavě učilo se zpěvu jen německy, Rittersberg počal však přijímati také žáky neznalé němčiny, vyučoval je polsky a dosáhl pěkného úspěchu na akademii pořádané hudební společností r, 1842162) mimo jiné též vlastními skladbami komponovanými na slova B, Zaleského. Pro neshody se společností opustil však za nedlouho své místo, působil jako soukromý učitel hudby, ochuravěl (poraniv se pádem) a r. 1845 byl zase v Praze.163)

Přijel do Lvova jako Čech píšící německy — pro nedostatečnou znalost mateřského jazyka — a vracel se jako český spisovatel, neboť vlastenecká horlivost Zapova získala jej naší literatuře. Avšak čtyřletý pobyt mezi Poláky projevil se výrazně i v jeho díle literárním. Duchaplný žurnalista vystihující bystře fysiognonúi krajin a rázovité rysy obyvatelstva, vytěžil ze svých lvovských zkušeností jednak listy psané pro Ost u. West, jednak drobné statí, jimiž přispíval do našich časopisů,