Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující

140

Jiří Horák:

barvy svých obrazů huculských, aby tím patrně,) i vynikly stíny českého venkova. Shledává, že český sedlák nezachoval si téměř nic ze staroslovanské prostoty a rázovitostí, že shon po bohatství porušil v naších vesnicích svazky dávné pospolitosti, kárá nečistotu českých statků, před jejíchž okny bývá obyčejně hncjíště atd.

Mnohé výtky byly správné, ale oslabila je sama, poněvadž nepřihlížela к rozdílu mezi primitivním rolnictvím svého rodného kraje a vyspělým hospodařením českým, poněvadž zapomněla na mraky bídy, nevědomosti, utrpení a neřestí, které kalily jasnou pohodu její horské idyly. — Hrubá nenávistná polemika, kterou Obrazy vyvolaly158) jest zmenšenou ukázkou boje proti Zapově knize, ovšem s tím rozdílem, že Zap nenašel, tuším, mezí polskými literáty obhájce, kdežto paní Honoraty zastal se rázně Karel Havlíček.157)

Po nezdaru s Obrazy omezila se paní Honorata většinou na překlady.158) Její národopisné statí nemají sice významu vědeckého, ale jsou psány přístupně, zajímavě, projevují — přes vytčené vady — dobrou znalost lidu a vynikajíce onou svěžestí, kterou lze získati jen dlouholetým pobytem, popularisovaly poučně vědomosti o krajích známých tehdy jen úzkému kruhu učenců. Mají kromě toho pro paní Honorátu zajímavý význam osobní: svědčí výmluvně, že tato nadšená Polka milovala upřímně Malorusy.159)

2. Ludvík Ritter z Rittersbergu.

Ludvík Rittersberg160) byl hudebním skladatelem, básníkem a žurnalistou, pokusil se v různých oborech beletrie, zabýval se výtvarným uměním a technickými vynálezy, byl úředníkem, učitelem hudby, redaktorem politického časopisu a krátce před smrtí chtěl se věnovati hospodářství; jako básník patří spíše literatuře německé, ale jsa upřímně oddán české věci stál v řadách rozhodných liberálů čtyřicátých let a počal později psáti česky — osobnost zajímavá svou všestranností, spisovatel, který dávno zasluhoval samostatné úvahy, jemuž však naše literární dějiny jsou dlužny dosuid skoro všecko: nemáme ani podrobného soupisu prací.101)


156) Jelínek, 1, c. 68. n. .
157) Jelínek, str. 70 n.
158) Koleda III. 1853: „Velkonoční svátky v Polště". Zlaté Klasy I. 79: „Červené klasy, pověst polská". (Známý motiv: na místě, kde zlý sedlák zabil bratra, rostou červené klasy.) Tamže str. 128 а 160 přeložila dvě bajky Krasického. V Koledě IV. 1854 otiskla obrázek z vlastních vzpomínek „Doktor Kačkovský". (Ostatní práce literární u Jungmanna a v knížce Jelínkově.)
159) V závěru к Obrazům z,e života Huculů, ohrazuje se proti výtce, že právě ona, Polka, píše o Mailorusech: „Každý ví o rozmíškách mezi Poláky a Rusíny — ano jsou rozmíšky a to divné, z toho ale ještě nevyniká, žeby svazek bratrský roztrhán byl." Miluje maloruský lidi, neboť v jeho domovině stála její kolébka.
160) Ve svých pracích literárních užíval nejčastěji tohoto jména.
161) Prof. Zd. Nejedlý podal cenný příspěvek ve studii „K počátkům českého hudebního časopisectví" (Lumír 1906), objasniv význam Rittersbergův v dějinách naší hudební kritiky. Srovn. staf v Ottově Slov. Nauč. a nekrology v Lumíru 1858 I. 544, v Pražských Novinách 1858 č. 138 a v Prager Morgenpost 1858 č. 156. Stručnou zmínku věnoval Rittersbergovi prof. J. Vlček (Několik kapitolek atd. Vydání nové str. 127.)

Předchozí   Následující