středí, četby a jistě též názorů manželových projevily se již v její první práci nebojácným protestem proti poddanství. V obrazech ze své otčiny popsala rodné Pokucie střídajíc ve volné formě výletních dojmů vzpomínkovou mosaiku s genrovýrni drobnostmi.151) Ve výjevech ze života Rusínů nadprutských („Tetjana" a „Den sv. Jiří") pokusila se o skladby ucelenější, jimž zase chybí svěží bezprostřednost obrazů z rodného kraje. „Den sv. Jiří" podává soupis jarních obřadů pastýřských a ukázky lidového podání o čarodějnicích, „Tetjana" je pouhou obměnou některých motivů známé povídky Kraszewského „Historya Sawki". Kraszewski vypravuje o hrůzovládě ekonomů: jeden ubije Dratra Sawkova, druhý znepokojuje selské dívky. Tetjanu stihne obojí osud: ekonom jí chce získati pro záletného pána, dívka odporuje, ale zaplatí sVou nevinnost životem. Protinevolnickou tendenci povídky, patrnou z celého děje, sesilují obšírné citáty z Kraszewského. Poslední črta z maloruského života otištěná v Koledě čtyři léta před smrtí autorčinou má vážné pozadí osobní. Paní Honorata nebyla v Čechách šťastna, zklamal ji život společenský, vlastenecká horlivost a nepochybně též vlastní domácnost;152) poesie prvních let lvovských, která tak nadchla mladého Havlíčka,153) ustoupila střízlivě maloměstské prose českého života. Polská šlechtična toužící býti nejen hospodyní, nýbrž i „ženou občankou" lišila se celou svou bytostí cd českých paní svého okolí, které vysedávaly po celé hodiny pří ruční práci bavíce se pražskými klepy a hovorem o domácnosti. Netajila své nechuti, vyslovovala se patrně dosti ostře — záhy byla obklopena zástupem nepřátel, jejichž pomluvy jí pronásledovaly až za hrob. Pykala krutě za svou společenskou povýšenost, jako Božena Němcová za svůj umělecký temperament. Nepřizpůsobila, se, ale cítíc se stále osamělejší hynula touhou po rodném kraji a po ušlechtilém duchu otcovského dvorce. Ohlasem tohoto stesku, byly „Obrazy ze života Huculů". Jejich vesnice zdály se paní Honoráte ideálem dávného svérázu, ostrůvkem staroslovanského světa, který jako zázrakem obstál v záplavě nívelisujíeí kultury. Vidí jen útulné chaloupky skryté v zeleni stromoví, obývané statným srdečným lidem, jehož pastýřský život na travnatých połonynach jeví se jí svěží idylou. S tohoto hlediska vylíčila způsob života Huculů, kroj, hudbu, tance, jejich vyrovnaný světový názor154) a tradice, které chtěla zbaviti démonické hrůzy, neboť podává na př. o upírech a čarodějnicích výklady suše racionalistické. Stinné stránky mravní odbývá povrchní poznámkou a spatřujíc i huculské zbojníky ve světle lidového podání, zušlechtěné rytířským hrdirstvím. připisuje krutosti, kterých se dopouštěli, toliko cizím poběhlíkům.155) Jako Zapovi byl rusínsky lid účinným kontrastem к výjevům ze života šlechtického, tak paní Honorata zjasnila