není nevraživosti, naopak, že jest psán s láskyplným porozuměním a vzácnou nestranností.145)

Rok po vydání své knihy vrátil se Zap do Prahy. Zanechával ve Lvově kroužek oddaných přátel, kteří sdíleli jeho názory a snahy literární zejména K. Pichlera a Fr. Jachima. Přispívali současně s ním do našich časopisů a zasluhují aspoň stručné zmínky. Píchler přeložil v Čes. Včele (1842—3) dvě povídky z polštiny,146) Fr. Jachim podával však vedle překladů též zprávy jda celkem po stopách Zapových. Pro Čas. čes. mus. napsal (1842) vedle referátu o Ilkevyčově sbírce maloruských přísloví (s úvodem o kulturních poměrech haličských Rusínů a o jejích lidové poesií), nekrolog Rosciszewského (1845). Mimo to dopisoval do Květů a Nár. Novín>147) referuje o hudbě, literatuře, hlavně však o poměrech hospodářských, o abstinentním hnutí mezi haličskými sedláky atd. Rittersberg připomíná ve svém Kapesním slovníčku, že Jachim měl připraveno к tisku obšírné rukopisné dílo „Všeobecné bájesloví", ale pokud vím, neotiskl z něho ani ukázek.

Celkem jest patrno, že po odjezdu Zapově také Jachim ochabl a později se vůbec odmlčel; chyběl agilní Zap, který svým příkladem a povzbuzováním působil tak příznivě na lvovské Čechy. Zap sám pracoval po svém návratu do Prahy v jiných oborech a nepokračoval ve studiích etnografických, jež „Cesty a procházky" tak slibně zahájily, ačkoliv časopis „Poutník", jejž v letech 1846—7 vydával, vedle dějin byl hlavně věnován národopisu.148) Důkladné vědomostí o Haliči získané jednak vlastními cestami, jednak studiem příslušné literatury polské zužitkoval ve svém Všeobecném zeměpise149) (I, sv.), v němž věnoval hlavní péčí zemím východoevropským, poněvadž „v posavad-ních, nám v našem nynějším položení přístupných zeměpisných dílech tyto země obyčejně nejpovrchněji a nejnedbaleji odbyty bývají". (Předmluva str. VI.) Oddíl obsahující „Království Halícko-Vladimír-ské a Bukovinu" jest jistě z nejcennějších částí zeměpisu, poněvadž Zap zejména východní a jihovýchodní Halič sám procestoval.*) Jakousi náhradou za nedokončené Zrcadlo byly národopisné črty jeho choti,15") totiž „Obrazy z mé otčiny" (Květy 1844, č. 9) „Obrazy ze života Rusínů nadprutských" (Česká Včela 1846 č. 18) a „Obrazy ze života Hu-culův, horáků Karpatských" (Koleda 1851). Jsou zároveň doplňkem к „Cestám a procházkám", s nimiž je sdružuje tendence, způsob vypravování i odvíslost od vzorů polských. Paní Honorata prožila sice své mládí ve společnosti šlechtické, ale ušlechtilé vlivy rodinného pro-