str. 137
knihy, jichž neviděl ani nečetl, jen proto, aby tupil.141) „Cesty a procházky" nazývá zlomyslným paskvilem odsouzeným i Čechy (Tomíčkem), neboť pochvalný referát v časopise musejním napsal prý si Zap sám a ochotný redaktor — jeho přítel — jej beze změny otiskl. Věcného rozboru Zapových obrázků zase nepodává, sestavuje toliko všecky nepříznivé zmínky o haličské šlechtě a odbývá je paušálně jako pouhé utrhačství. Aby dokázal, že je vskutku autorem svých úvah, předstírá, že jako Čech musil vystoupiti proti hanebným zprávám o Češích, které v Zapově knížce našel. Nazývá ji „sbírkou pletích" jejichž autor prý na sebe vzal „postať bočana svět čistícího" a připomíná Zapoví cynicky, že ho do Haliče nikdo nezval, že tam přišel sám pro kousek chleba —• „kterého v Čechách bezpochyby se dopro-siti nemohl" —• spláceje pohostinství paskvilem. V závěru oznamuje, že mimo český text úvah, který zasílá zemskému museu v Praze, pořídil také text německý pro dra. Jordána, aby jej otiskl v Jahrbücher f. slav. Literatur a polský, věnovaný museu Ossolińskich ve Lvově a že ke každému rukopisu připojil po exempláři Zapovy knížky. Již z této rozsáhlé akce poznáváme, že Tumpach byl pouze nástrojem cizí ruky, ačkoliv jest to dostatečně potvrzeno veřejným projevem Zapovým, který označil Tumpacha jako živý pseudonym Rosciszewského'. Jordan ovšem německého textu neotiskl142), a také český „překlad" zůstal po zásluze rukopisem; zmínil jsem se o něm jen proto, poněvadž charakterisuje ovzduší, v němž Zapovo dílo vzniklo. Přední revue polská Biblioteka Warszawska pominula Zapcvu knihu mlčením, zato Kraszewski věnoval jí v Athenaeu (II. 1845, 63) obšírný rozbor,143) v němž uznává důležitost informací toho druhu, ale žádá více přátelské shovívavosti, upozorňuje na př. že vědomosti Poláků o literatuře české nejsou tak chatrné, jak Zap líčí. Prof. Francev nazývá tyto výtky (uv. d. str. 21) „zcela odůvodněnými" —• tuším neprávem. Kraszewski sám a někteří literáti ve hlavních střediscích bylí jistě dobře informováni o pracích Jungmannových, Šafaříkových a j., avšak Zap popisuje šlechtu provinciální a v oněch kruzích byl šlechtic takto vzdělaný jistě rara avis.144) Zásluhy haličské šlechty o zvýšení osvětové úrovně uvedl svědomitě ve svých lvovských dopisech, v nichž se opatrně vyhýbal všem stinným stránkám, považoval však za svou povinnost ukázatí také rub medaile. Ovšem kritika z úst cizincových zní vždycky nepříznivě, vyvolá vždy řadu apologií, avšak dnes, kdy akta speru jsou dávno uzavřena, nutno konstatovati, že v Zapově cestopise
141) Naráží patrně hlavně na úsudky Zapovy o MaciejoWiském, proti nimž sc M. ohradil v dopise redaktorovi Č. Č. M. (1844). Výtky Zapovy byly však správné, Šafařík soudil o pracích M, stejně,
142) Vyšel-li polský (v publikacích ústavu Ossolińskich), není mi známo.
143) Srovn. stuäii prof. V. A. Franceva: Славянсюя элементы въ литературной деятельности I. И. Крашевскаго. Varšava 1913. Francev otiskl tam též (str. 20.) výňatek z dopisu Srezněvskému, v němž si Zap stěžuje na nepřátelství Rosciszewského.
144) y č. č. M. 1848 praví pisatel článku „Literární zprávy slovanské" o Haliči: „Hlavní však známkou a vadou haličských polských časopisů (na kterou však i ostatní literatura polská trpí), jest úplná lhostejnost a nevšímavost ostatních slovanských literatur."
|
|