rované vlastním původcem celého polemického tažení. V jakési předmluvě к vlastním kritickým úvahám shrnul Tumpach články v časopisech lvovských i našich, pokud se týkaly sporu. Pochvalnou noticku o „Cestách", kterou přinesla „Gazeta Lwowska" (1844 č. 621 vyvracel Tumpach zprávou (Rozmaitości Lwowskie 1844 č, 23), v níž varuj* obecenstvo polské před tímto „paskvilem,"138) Zap se hájil hned v následujícím čísle namítaje, že jeho spis není nijak urážlivý a při tom pokáral mystifikaci Roscíszewského. Tumpach odpověděl znovu uváděje také kritiku Tomíčkovu, odpověd haličských Čechů atd. a doporučuje Zapovi, aby nezanedbával svých povinností úředních a nestaral se o práce literární, pro něž nemá schopností. Tato odpověd nedostala imprímatur. Tumpach „odevzal" prý rukopis Rosciszewskému, který si stěžoval nejdříve na místním censurním oddělení a když jeho stížnost byla zamítnuta, podal žalobu к vyšší instancí, denunouje úředníky lvovské oensury, že jako přátelé Zapovi nemají dosti nestrannosti a že je třeba, aby knihu přehlédl jiný spolehlivější úředník. Žaloba byla zamítnuta a jednání lvovské censury schváleno. Tumpach přikládá koncept nové odpovědi, o jejímž výsledku nemohu podati zpráv. Avšak stížnosti Rcsciszewského měly přece nějaký výsledek, poněvadž spor měl ještě dohru v Praze, J, Jireček vypravuje139), že „kdosi" podal žalobu na Šafaříka, který jako censor dal Zapově knize imprímatur. Šafařík se ospravedlnil obšírným spisem, který podle poznámky Jírečkovy měl větší cenu než prosté obrázky Zapovy.

„Kritickým úvahám" Tumpachovým předeslal Rościszewski vlastnoručně psaný úvod „Godło czyli vStep",140) v němž vykládá své názory o povinnostech cestovatelových, poučuje zároveň nepřímo Zapa, jak měl psáti. Autor cestopisu má prý si všímati jen příznivých, pěkných rysů, zkrátka všeho, co může pochválítí; o stinných stránkách at se nezmiňuje, nechť píše tak, aby ho všude laskavě přijímali, dokud je přítomen, a aby se jim stýskalo, když odjede.

Následují „úvahy", snůška nejapných výtek, hrubých pomluv a denuncíací. Autor nemusil ani připomínatí, že nedychtí po literárních potyčkách jsa cele zaujat svým povoláním úředním: jest patrno, že svou bídnou slátaninu psal podle polských informací svého šlechtického patrona, ale nedovedl je přeložítí do češtiny a tak vznikla barbarská jazyková strakatina česko-polská působící přímo komicky, O věcných námitkách není ani řečí, Tumpach (vlastně Rościszewski) probírá Zapovy referáty o polské literatuře, ale nevyvrací jeho úsudků důvody, nýbrž spíláním. nazývaje Zapa nedoukem, který posuzuje