v němž uznává, že důkladná průprava a láska к věci učinily Zapa pozorovatelem nad jiné schopným. Valnou část krajin Zapem líčených procestoval prý sám a může potvrditi, že líčení je správné a objektivní,134) Naproti tomu J, S, Tomíček vytkl v Čes. Včele (1844 č. 29), že Zap, „kresle obrázky této nám terrae íncognítae trochu trpkého pera se chopil" a že na „objevené rány nelije léčivého bálsámu." Není prý správné vynášeti na veřejnost věcí, jimiž se „svazky hostinství snadně ruší," Odpověděli mu „čtyři Čechové"135) v Květech 1844 č, 51 článkem „Na dorozuměnou": Spis Zapův jie výtečný, lvovským Čechům se velice líbí, koluje v přečetných opisech mezí maloruskou inteligencí a rozvážní Poláci uznávají, že výtky, jež „Cesty a procházky" obsahují, jsou správné. Zap neměl v úmyslu zlehčovati haličskou šlechtu, chtěl jen „odhalíti všecky stránky společenského života v Haliči" a tohoto účelu dosáhl. — Bezbarvou odpovědí Tomíčko-vou (Květy 1844 č. 53) byl v naších časopisech spor o Zapovu knihu ukončen. Byla to jen malá přeháňka, hlavní bouře snesla se na autora ve Lvově,, kdež jako úhlavní nepřítel Zapův vystoupil — Adam Junosza Rościszewski,130) Potíral nenáviděnou knihu všemi zbraněmi, pohříchu neváhal však použití prostředků, které nebezpečně ohrožovaly hmotnou existencí Zapovu a v polemice proti knize snížil se к surovým útokům na autorovu osobu,*)

„Zpráva o českém Museu" za r, 1844 (Č, Č. M, 1844) uvádí mezi dary věnovanými musejní knihovně také Zapovy „Cesty a procházky", které zaslal p, J, Tumpach ve Lvově spolu s kritickými úvahami, t, j. s rukopisným dodatkem přivázaným к textu. Podle toho rukopisu (sign, III. F, 39) vylíčím stručně bój proti Zapově knize.137) Jest příznačné, že Rościszewski nevystoupil přímo: kryl se jménem jakéhosi J. Tumpacha, nižšího úředníka ve Lvově, který se literaturou vůbec nezabýval a propůjčil se к podivné úloze podpisovati články inspi-