Přinášel-li si Rittersberg žurnalista ze svého lvovského pobytu hrst anekdot a řadu poutavě psaných feuilletonů, získal hudební spisovatel studiem lidové hudby polské, a maloruské cenné podněty, z nichž vyrostly „Myšlenky o slovanském zpěvu" přeložené Zapem z německého rukopisu autorova171) r. 1843 (v literární příloze к Věnci).

Důležitost této studie objasnil všestranně prof. Zd, Nejedlý172) zdůrazniv zejména modernost hledisek a pokrokové zásady, které propaguje. Omezím se tedy pouze na několik poznámek. Problémy, jež Rittersberg ve čtyřech kapitolách173) své studie řeší, jsou vysoce pozoruhodné, ale třeba přiznatí, že byly nad jeho síly, ano že přesahovaly možnosti dané tehdejším stavem vědeckého badání.

V první kapítoile načrtl charakteristiku slovanských jazyků po stránce hudební (rytmické) bera za základ přirozený akcent. Byl ovšem odkázán pouze na vlastní pozorování, poněvadž nauka o slovanském prízvuku ležela tehdy skoro úplně ladem, chyběla mu též nezbytná průprava gramatická, přes to však jsou jeho vývodv velmi zajímavé, neboť o problémech přízvukových uvažuje tu — od počátku slovanské filologie snad po prvé — odborně vzdělaný hudebník. Studiem prízvuku osvojí si skladatel správnou deklamaci hudební — v povahu národní melodie vnikne studiem lidových písní, jejichž souborná charakteristika vyplňuje druhou kapitolu „Myšlenek". Úkol, který si Rittersberg vytkl, byl zase svrchovaně obtížný, neboť i badatel všestranně orientovaný byl by tehdy narazil na překážky skoro nepřekonatelné, poněvadž spolehlivých zápisů lidových nápěvů bylo velmi málo. Nápěvy písní velikoruských174) a jihoslovaských byly Rit-tersbergovi, jak sám doznává, téměř úplně neznámy, musil se tedy ome-ziti vedle písní naších pouze na polské a maloruské a jest přirozeno, že na základě materiálu tak neúplného nemohl dospěti ke správným výsledkům. Pokouší se především stanovití hudební typy společné všem Slovanům. Různorodé poměry zeměpisné a kulturní jakož i tisíciletý vývoj historický, vytvořily síce z národů slovanských osobité celky, ale у jejich lidové poesii najdeme přes podstatné rozdíly často překvapující shody, které lze vykládatí bud přejetím nebo společným původem. Rozborem těchto shod dospějeme ke společným útvarům základním. Nepodávaje materiálu, o nějž své tvrzení opírá, prohlašuje Rittersberg trojí rytmické schéma za obecně slovanské; mazur, krakowiak a polonéz. Usnadnil si značne práci přijav thesi, že vliv cizích (neslovanských) nápěvů byl nepatrný, avšak právě toto zjednodušení jest hlavní vadou jeho argumentace. Hlubším rozborem byl by se přesvědčil, jak.mocně působily na př. na písně polské taneční melodie románské, které zejména ve stol. XVI.—XVIII, prostředím nižší šlechty pronikaly i mezí lid, V závěru kapitoly vymezuje ráz písní českých, polských a maloruských, Ö našich praví jen, že jest nesnadno určití blíže jejich charakter, v polských nalézá převahu živlů tanečních,