ňuje, když se furiantský rytmus dokonce i tančí odlišným od sousedské krokem, obkročákem. Tu vlastně není již prakticky rozdílu žádného. Tak na př. zaslal mi Mladějovský výše reprodukovaný tanec mezi „kozly", což je na Královéměstecku společný název pro tance s proměnlivým taktem, a mezi „kozly" zaslal mi též malý variant „Furiantu" Erbenova. Leč přece je tu rozdíl. Tak jako není nutno prováděti ve furiantu změnu taktu, tak také není nutno, aby tančen byl jeho furiantský rytmus obkročákem: celý furiant může býti tančen sousedskou. Jsou-li Holasovy popisy (V. č. 154 a, b) správny, máme u nich toho příklad, neboť předpisují pro celý první díl „valčík" (t. j. sousedskou).

К vlastním, pravým tancům s proměnlivým taktem (i tancem) se dostaneme, není-li tato alternativa možná, t. j. není-li možno notovati veskrze třídobě a tančiti veskrze sousedskou. Příčiny toho mohou býti různé; objasním dvě z nich na tancích, jež tvoří jakýsi přechodní útvar mezi furiantem a našimi tanci, poněvadž sice z furiantu zřejmě vycházejí, ale jsou již pravými tanci s proměnlivým taktem. Jsou to zároveň konkrétní doklady к mé theorii o významu furiantu pro naše tance. V obou hraje hlavní úlohu text.

První případ je tento: změní-H se — na př. vlivem textu — počet dvoudobých úryvků furiantského rytmu v juiý než tři (na př. ve dva neb ve čtyři), jest rázem v nich nemožná notace třídobá a tanec sousedskou. Příkladem toho je „kozel" zapsaný Hajným (C Lid, III. str. 439), jenž jest v podstatě známý náš furiant „Poznám, poznám ..." (viz В a B'). Slůvko „poznám" opakuje se však v něm čtyřikrát, nikoli třikrát. Tu je nutno notovati se změnou taktu třídobého ve dvoudobý, a nutno je též tančiti příslušné místo obkročákem. Uvedu tento tanec též v С dur jako dřívější varianty (originál jest v F dur) a notuji ovšem dvoudobý takt správně ve čtvrtkách, nikoli v osminách jako Hajný:

Popis tance: „1.—2. obkročák, čtyři kroky, tanečník počne levou nohou. 3.—4. valčík."

Toť tedy již skutečný „kozel", nikoli furiant. V tomto případě působila na změnu v počtu dvoudobých taktů změna textu — opakování. Leč je možno, že v jiných případech mohl to býti jen zcela hudební nápad, počet tří dvojdobých taktů změniti, aby se proti „furiantu" docílilo větší rozmanitosti.

Druhý případ je zcela závislý na textu. Furiantský rytmus má ve dvou taktech na šest čtvrťových not šest slabik rytmisovaných dvoj-době (trochejsky):