str. 26
První čtvrť (a první slabika) celku má -přirozeně prízvuk sesílený. Jak patrno, je tu taktová čára, dělící celek v třídobé (a tříslabičné) skupiny, zcela dobře možná a možný je i tanec sousedskou: na první dobu druhého taktu a na začátek druhého sousedského kroku připadne přece jen slabika, byť i neprízvučná. Leč představme si, že se textem stáhnou vždy dvě a dvě čtvrťové noty v jednu půlovou, na př. takto:
Rázem je nemožno, rozpůliti skupinu na dvě třídobé části taktovou čarou, ježto by se druhá slabika zpívala přes niln) a nemožno tančiti sousedskou, ježto by začátek druhého tanečního kroku připadl dovnitř zpívané slabiky. Nutno tedy notovati dvoudobě a tančiti obkročákem. Doklad na tento případ je tanec „Martin", o němž později (v systematické části) podrobněji promluvím, spolu s notovým příkladem.
Zajisté že mohly tu býti však podněty ještě jiné, jednak vycházející z různých textů, jednak, při tancích čistě instrumentálních (a těch je v našich tancích mnoho) z čistě hudební záliby na proměnlivosti rytmu. Především však to byl zájem taneční, vížící se к skutečné umelosti, měniti způsob tance tak rychle, průběhem písně vícekráte. Jakmile jednou byl vzbuzen furiantem, kde byla objevena měna sousedské a obkročáku, neutuchl, nýbrž vyvinul tento genre taneční v značném rozsahu a v nejrozmanitější formě.
Doklady pro tento taneční zájem a pro to, že lid si byl vědom podstaty těchto tanců, střídajících sousedskou a obkročák (vrták), nalézáme v textech našich tanců. K tanci, který později ve skupině „vejr" uvedu, zpíval se na př. tento text (C Lid VI. str. 443):
Zahrajte mi latováka,
půl štajdyše, půl vrtáka!
|
„Latovák" je jeden ze všeobecných názvů našich tanců, „štajdyš" pak lidový název pro sousedskou. Humoristické jest jen, že se při slovech „půl štajdyše" tančí vrták, při slovech „půl vrtáka" pak — štajdyš. U Holasa (V. č. 133) najdeme při jiném tanci textový variant
Zahrajte mně pěkně latováka,
dva kroky štajdyše, dva vrtáka.
|
Melodii však notoval Holas veskrze v třídobém taktu, takže ho lidový text sám kárá z nesprávnosti — přes to, že v popisu tance autor rozpačitě poznamenává: „vrták, přizpůsobený tříčtvrtnímu taktu".
Konečně na začátek instrumentálního tance, který jsem zapsal na Poděbradsku (notový příklad uvedu v systematické části), zpívá se
Vokro- vokro- vokročák,
štajryčky, štajryěky . . .
|
19) Zpěvná synkopa se v lidové písni nevyskytuje vůbec.
|