Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 26


První čtvrť (a první slabika) celku má -přirozeně prízvuk sesílený. Jak patrno, je tu taktová čára, dělící celek v třídobé (a tříslabičné) skupiny, zcela dobře možná a možný je i tanec sousedskou: na první dobu druhého taktu a na začátek druhého sousedského kroku připadne přece jen slabika, byť i neprízvučná. Leč představme si, že se textem stáhnou vždy dvě a dvě čtvrťové noty v jednu půlovou, na př. takto:



Rázem je nemožno, rozpůliti skupinu na dvě třídobé části taktovou čarou, ježto by se druhá slabika zpívala přes niln) a nemožno tančiti sousedskou, ježto by začátek druhého tanečního kroku připadl dovnitř zpívané slabiky. Nutno tedy notovati dvoudobě a tančiti obkročákem. Doklad na tento případ je tanec „Martin", o němž později (v systematické části) podrobněji promluvím, spolu s notovým příkladem.

Zajisté že mohly tu býti však podněty ještě jiné, jednak vycházející z různých textů, jednak, při tancích čistě instrumentálních (a těch je v našich tancích mnoho) z čistě hudební záliby na proměnlivosti rytmu. Především však to byl zájem taneční, vížící se к skutečné umelosti, měniti způsob tance tak rychle, průběhem písně vícekráte. Jakmile jednou byl vzbuzen furiantem, kde byla objevena měna sousedské a obkročáku, neutuchl, nýbrž vyvinul tento genre taneční v značném rozsahu a v nejrozmanitější formě.

Doklady pro tento taneční zájem a pro to, že lid si byl vědom podstaty těchto tanců, střídajících sousedskou a obkročák (vrták), nalézáme v textech našich tanců. K tanci, který později ve skupině „vejr" uvedu, zpíval se na př. tento text (C Lid VI. str. 443):

Zahrajte mi latováka,

půl štajdyše, půl vrtáka!

„Latovák" je jeden ze všeobecných názvů našich tanců, „štajdyš" pak lidový název pro sousedskou. Humoristické jest jen, že se při slovech „půl štajdyše" tančí vrták, při slovech „půl vrtáka" pak — štajdyš. U Holasa (V. č. 133) najdeme při jiném tanci textový variant

Zahrajte mně pěkně latováka,

dva kroky štajdyše, dva vrtáka.

Melodii však notoval Holas veskrze v třídobém taktu, takže ho lidový text sám kárá z nesprávnosti — přes to, že v popisu tance autor rozpačitě poznamenává: „vrták, přizpůsobený tříčtvrtnímu taktu".

Konečně na začátek instrumentálního tance, který jsem zapsal na Poděbradsku (notový příklad uvedu v systematické části), zpívá se

Vokro- vokro- vokročák,

štajryčky, štajryěky . . .


19) Zpěvná synkopa se v lidové písni nevyskytuje vůbec.

Předchozí   Následující