FR. AD. ŠUBERT.

Když jsem se r. 1889 vrátil ze svých studií v Mnichově a připravoval se k habilitaci z antropologie na naší universitě, pomýšlel jsem, veden příkladem jiných literatur, mezi jiným i na vydávání české revue věnované národopisu. Do úmyslu a jednání byli zasvěceni, plán celkem schvalujíce, prof. Gebauer, Jarník, dále Primus Sobotka, V.

Tille a věc se potom r. 1891 uskutečnila, Jkdyž jsem si, tuším, na radu Gebauerovu přibral za_ pomocníka dra C. Zíbrta, protože měl dobré styky s nakladatelstvím Simáčkovým, a ten také u Simáčka vše v červnu 1891 vyjednal. Tak vznikl Český Lid zprvu pod mou a Zíbrtovou redakcí. Vydávání jsme hned ohlásili.

Tím budiž vysvětleno, proč brzy potom, když ředitel Šubert rozesílal vyzvání к pořádání Národopisné výstavy а к součinnosti při ní, byli jsme oba redaktoři Českého Lidu nejen pozváni к ustavující schůzi dne 28. července, ale zároveň požádáni svolavatelem, abychom přijali i místa v ustavujícím se výboru výstavním, což se také stalo. Sám jsem ve výboru vytrval do konce, kol. Zíbrt však brzy vystoupil, jsa členem družiny České chalupy,, z výstavy jubilejní, kterážto dr.užina se brzy potom postavila proti Šubertovi a jeho novému podniku, z příčin, jež zde zatím vykládati netřeba. Tak jsem se dostal do výboru Národopisné výstavy a vůbec do všech prací a podniků s výstavou spojených. To bylo mé první seznámení se Šubertem, jehož jsem dříve osobně neznal, ale o němž jsem slýchával od strýce P. Berana, důvěrníka Skrej-šovského, že si ho staročeská strana velice cenila. Pozdější léta naše seznámení prohloubila, ne sice ve směru přátelském — bylo mezi námi několik věcí a sporů, pro něž jsem к němu přes všechnu úctu blíže přilnouti nemohl, — ale místo společné a společná práce za stejnými cíli nás nutně sbližovala, byli jsme odkázáni, abych tak řekl, ve mnohém jeden na druhého a tak, ačkoliv se naše cesty a prostředky к společnému cíli leckdy rozcházely, přece zůstávalo mnoho, co nás spojovalo. Poznal jsem snahy Šubertovy podrobně a z té příčiny mohu vyhověti vyzvání redakce našeho Věstníku, abych o jeho působení na národopisném poli napsal tuto vzpomínku.

@------------------

Fr. Ad. Šubert dostal se, myslím, na toto nové pole činnosti teprve svým projektem Národopisné výstavy. Nevím o ničem, co by bylo předcházelo. Ale poněvadž byl muž prozíravý do budoucnosti, neomezil se při projektu výstavním jen na výstavu, nýbrž hned připojil návrhy další. Zdálo se mu býti přirozeným a nutným důsledkem prvního projektu (ovšem zdaří-li se) jednak založení Musea národopisného z věcí po výstavě zbylých, resp. na výstavu sebraných a jednak vydání velkého díla národopisného o národu českém, jakési „encyklopedie národopisné", jak je nazval. O oba tyto projekty nemohl pečovati výbor výstavní, který se po výstavě nutně musil rozejiti, a proto se třetí návrh nesl к založení Národopisné společnosti, která by se už během výstavy ustavila, přejala dědictví výstavní a o ně se dále starala. Jak je viděti, měl Šubert hned velký plán národopisné práce, pro celý život, a byl