by také při něm až do konce života vytrval, kdyby jej byl r. 1905 stranou neodvedl celkem nepatrný osobní rozpor v lůně Musea. Z celého plánu uskutečnil dvě první části, Výstavu a Museum, ale hlavní jeho účast a práce náleží přece jen Výstavě, jejíž výkonný výbor byl ustaven 28. července 1891, a jehož se stal Šubert vedle předsedy hrab. VI. Lažanského, místopředsedů J. Otty, Ot. Hostinského a A. Häuslera a jednatele Em. Kováře zprvu podle svého přání generálním plnomoc-níkem, tedy funkcionářem, jehož obor a pravomoc nebyla sice jasná, ale která mu dávala možnost do všeho zasahpvati, později i místopředsedou.*)

Líčiti nyní podrobně, jak a kde Šubert během 3 let příprav výstavních zasáhl směrodatně do jejich vývoje až к šťastnému zakončení, znamenalo by napsati dlouhý článek o dějinách Výstavy národopisné, к čemuž zde místa není. V celé té době Šubertova činnost, jakkoliv se uplatňoval na všech stranách, především se nesla k tomu, aby udržel v řádném chodu kancelář výstavní, kde seděli trochu pohodlní pánové, a aby organisace výstavních odborů a výborů byla náležitě vybudována, aby po vlastech českých zřízeny byly krajinské výstavní organisace a udrženy v práci a ve styku s centrem pomocí stálého jednání, přednášek i výstavek a konečně, aby podnik výstavní finančně byl zabezpečen. Do vědeckých prací s výstavou spojených se Šubert nepouštěl, ač chtěl býti všeho účasten a o všem uvědomen. Tu přenechával nám mladším z university: jednateli dru Em. Kovářovi, dru K. Plischkemu, mně, později i dru J. Jakubcovi, V.Duškovi a j. (dr. Zíbrt, jak již podotčeno, brzy se odstranil). Šubert dobře cítil, že mu schází vědecká erudice národopisná. Proto jsme my sestavovali pamětní spisy, detailní programy a„zapracovávali se věcně do materiálu, který měl vyplniti výstavu, — Šubert jen popoháněl, nebo držel na uzdě, kritisoval a vůbec do toho často vnitřně zasahoval. Musím říci, že jsme neradi snášeli toto „komando" a že začínaly už tehdy konflikty s ním — zejména s drem Kovářem počal míti Šubert brzy poměr napjatý, — ale nutno zase* doznati, že nebýti Šubertovy pevné ruky, nebylo by se vykonalo tolik, co se stalo. Dr. Kovář i dr. Plischke při všech svých dobrých vlastnostech a vědomostech byli dosti pohodlní, Ot. Hostinský, jako místopředseda byl příliš dobrý a měkký, hrabě Lažanský měl jako representant starosti jiné a tak nebýti Šuberta, jeho stálého dozoru, jeho pevné, časem ovšem i tvrdé ruky, byla by se kancelář rozpadla a bylo by to vázlo na všech stranách.

Hlavní činnost a nejúspěšnější rozvinul však Šubert v tom směru, aby pro výstavu získal půdu u směrodatných státních, zemských a jiných veřejných institucí, a též u města Prahy — jež vesměs nebyly výstavě nakloněny, jednak pro její politický, slovanský ráz, jednak pro intriky, jednak prostě proto, že chtěla od nich peníze. Ale bez peněz nebylo lze nic podniknouti. Uvažme jen, že první podpora, kterou r. 1892 chtíc nechtíc poskytly na velkou výstavu země a královské hlavní město Praha, obnášela od první 2000, od druhé 1000 zlatých! V tomto tedy směru, v přemáhání odporu a ve vymáhání dalších podpor, ať už jen