V letech čtyřicátých, v době prvního sčítání obyvatelstva, se kterým budeme se zabývati v tomto pojednání, mělo město Praha pouze jediné, titulem tím vyznamenané předměstí, Karlín. Smíchov, který již jen o málo menší počet obyvatelstva hostil, byl dosud jen vesnicí.

Karlín byl skutečně předměstím svým původem i rázem, byl rozšířením vlastního města za branou a honosil se skutečně městským pravidelným rozvržením plánu, dle něhož byl vystavěn. Byl též v daleko užším poměru k nejbíižší části města uvnitř bran, jelikož s ní zároveň patřil к jurisdikci řádu křížovníků s červenou hvězdou a nevznikl z původně samostatné vesnice, která by teprve pozdějším rozšířením a zmo-hutněním hodna se stala jména předměstí. Karlín byl již tehdy továrním místem s několika velkými na tu dobu závody, vedle toho byly továrny též v Libni, na Smíchově, у Holešovicích a v Předním Ovenci čili v Bubenči.

Na počtu obyvatelstva v těchto místech, tak jak v popisech Sommerové a Palackého dle soupisu z r. 1843 jest zaznamenán, jest málo znáti několik set duší silný živel dělnický; jen Smíchov a Libeň vynikaly nad počet, jakého dosáhly i větší vesnice okolní, v nichž nebylo průmyslu továrního. Pro Karlín uvádí Sommer z r. 1843 daleko vyšší číslo než Palacký. Dostalo se mi sice dat z let blízkých ochotným pro-středkováním p. prof. dr. P. Zenkla, leč soupis z r. 1850 má zase číslo nízké. Nepočítají snad Sommer i ostatní popisy před r. 1850, též obyvatelstvo křížovnické osady vnitř hradeb ke Karlínu? Lze za to míti, že počet přítomného obyvatelstva v osadách byl jiný nežli jak byl vykázán, neboť jen obyvatelstvo konskripcí příslušné bývalo uvedeno. Nevíme však, zdali tato zásada byla všeobecně zachovávána a můžeme s velkou pravděpodobností za to míti, že skutečný počet obyvatelstva nelišil se od toho, jaký soupisem byl zaznamenán, o tolik, aby celkový obraz o hustotě osídlení okolí pražského byl tím měrou značnější zkreslen. i v nejbližším okolí pražském převládaly jen drobné vesnice, vícev nežli 500 obyvatelů měly pouze Velký Břevnov, Střešovice, Dejvice (se Šárkou a částí Podbaby), Troja, Vysočany, Vršovice a Michle, ze vzdálenějších Stodůlky, Nebušice, Kbely, Záběhlice a Hostivař; mnoho osad byly jen malé vísky s obyvatelstvem pod 200 duší.

Vyšehrad připojen byl sice politickou správou ke Praze jako městu s vlastním statutem teprve r. 1883, ve skutečnosti však byl vždy součástí hlavního města a byl též v obvodu hradeb, z těch důvodů bude zajisté nejlépe, budeme-li jej již od počátku považovati za část vlastní Prahy. Královská obec Viničných hor nebyla v té době ještě kompaktní osadou, nýbrž byla to celá oblast držebností porůznu ležících, které ovšem většinou ležely v katastru dnešních obcí Žižkova a Královských Vinohradů, tehdy však ještě ani začátky budoucího hustšího osídlení v místech těch se nejevily.

Do roku 1850, kdy provedeno .nové sčítání a publikováno již dle nového politického rozdělení království, nastaly v celku změny pouze velmi nepatrné. Jen některé vesnice na jihovýchodě od Prahy, jako Vršovice, Michle, Hostivař a Kunratice, na severu pak pouze Ďáblice vykázaly značný přírůstek obyvatelstva; jediný Bráník více než zdvojnásobil své obyvatelstvo. Nelze-li nápadný zjev tento vysvětliti nějakou