vilových a zahradních osad. U nás je vývoj ten ovšem teprve v počátcích, neboť ani správa železnic do Prahy ústících ani síť městských drah elektrických nedospěly dosud tak daleko, aby takový odliv obyvatelstva do zdravějších sídel účinně podporovaly. Ovšem také nevalná zámožnost velké většiny obyvatelstva pražského, obtíže terrainu, drahota stavby i jiné závady hrají při této malé poměrně expansivnosti sídelních předměstí pražských úlohu velmi důležitou.

@-----------

Poznámky.

V diagramech pokusil jsem se podati názorný doplněk čísel v tabulkách obsažených. Omezil jsem se ovšem na lidnatější předměstí a na osady, jichž vývoj vzbuzuje zvláštní zájem. Doufám, že nebude mi vykládáno ve zlé, že neznázornil jsem tak osad více; koho zajímá snad některá, specielně snadno si sám doplní její vývoj do diagramu.

Podotýkám zvláště, že pojal jsem do počtu i do grafického znázornění též aktivní vojsko, které uvádí se od r. 1880 zvlášť v seznamech míst. Myslím, že lze to odůvodniti právě tak dobře jako vpočítání i jiných hromadných institucí s velmi nestálým počtem příslušníků, jako jsou ústavy sloužící veřejnému zdravotnictví, péči o spravedlnost atd., které vesměs spolu s ostatním obyvatelstvem civilním sčítání podléhají.

Krajinný název „Bohinj" (Bochyň, něm. Wochein) je geograficky dosti přesně vymezený, označujeť se jím celé úvodí západní (Bohinjské) Sávy až ke vstupu do kotliny Bledské. Pouze na severovýchodě není hranice zcela zřetelná, neboť ona končina kloní se morfologicky i an-tropogeograficky roklí Poklukou к řece Radolně a tím ke krajině Bledské. Jádrem Bohinje je Bistriška dolina, dvojúdolí to skládající se ze dvou paralelních ledovcových koryt. Z nich jižní, zvané Spodnja Bistriška dolina, je po celé délce protékáno Sávou ve směru bývalého ledovce, kdežto severní, Gornja Bistriška dolina, zachovalo si úplně význačný ráz ledovcového ložiska, s mladým trojitým odvodněním na přič směrem к Sávě. Podél dvou z těchto toků (spojené říčky Mostnica a Ribnica na z. a Jereka na v.) děje se příčné spojení obou dolin. Mezi„ oběma koryty zbyla přehrada vyznačená vrcholy Rudnicí 946 m a Savnicí 856 m, mezi nimiž však je hluboké a velmi široké glaciální sedlo prostředkující pro pěší nejkratší spojení.

Poloha obou dolin je slunečná, chráněná před severem. Dno dolní má výšku 500—600 m, horní 550—650 m. Pramenité vody vyškytá se tu dostatek, střídající se porost lesní a luční na dně i v úbočích nachází na četných místech dosti silnou vrstvu hlíny. Toto sídelní jádro zahrnuje deset větších osad, z nichž jedna (Bohinjska Bistrica) má ráz městyse. Jediný údolní východ je po toku Sávy, caňonovitým údolím, které, jak Brückner uvádí, má ráz velkého údolí krasového, ačkoli bylo