zachované. Příklady pro typ další, dům o jizbě a síni dělené na vlastní síň a komoru, najdeme v každé valašské dědině.

Přistupme nyní к podrobnějšímu popisu uvedených typů. Půdorys primitivního domu dvojdílného je obdélník, jehož bočná stěna je o málo delší čelné, takže rozdělením vzniká skoro čtvercová jizba a poměrně úzká síň. Stavení roubili si sami za vedení domácího tesaře samouka;

Obr. č. 5. Dům ve V. Klobukach se zvýšenou komorou. Fot. K. Chotek.

ustálen byl nejen způsob stavění, ale i počet trámů. — Půda se nejprve srovnala a dle výměry vykopali mělké základy, jež vyplnili kameny, aby dřevěné roubení od země nehnilo. V úhlech základů postavili bud sloupy „stlpy" do výše stěn, aby se o ně roubení opíralo anebo asi půl metru vysoké, kamenné podstavce nebo kameny, jež měly týž účel a mimo to ve světnici potom kladli na ně trámy lavic. Do základů vždy kladli peníze. První trám, jenž položen byl na základech a tvořil podklad stěn, jmenovali „podešva", někdy „podvala"; dopředního byly vysekány dva hluboké zářezy pro sloupy, jež tvořily ostění dveří. Prahu zvláštního nebylo, nýbrž byla jím část podešvy mezi sloupy. Další, obyčejně čtyři trámy, byly „somíce", pátý do něhož byly zapuštěny sloupy dveří a jenž tvořil horní jejich část, byl „zavírka"; na to byla jedna „podtramnice" a pak „horní podtramnice" nebo „podtramok". Okenní