„vázání" „stěnovice" počínalo obyčejně třetím bočním trámem. Trámy byly většinou zhruba otesány se čtyř stran, ale nezřídka objevují se i trámy otesané jen na dvou stranách, kde na sebe byly roubeny; jinak do světnice a zvenčí zůstávaly oblé. Do mezer mezi trámy, do „fug", nacpali mech, vyplnili je tenkými tyčkami „stěnkami", „scenkami", jež přibili dřevěnými klíny „cvečky"; odtud „stěnkovati" nebo „scenkovat".

Obr. č. 6. Valašský statek se srubem ze Střelné. Fot. K. Chotek.

Strop „tlo" jest nad jizbou i nad síní, ač tu zpravidla bývá velký otvor, kudy se stoupá po žebříku do podstřeší. Strop spočívá na „strá-mech" rovnoběžných s čelní stěnou, jež bývá podepřena podélným mohutným trámem „restem". Vazba střechy se skládá z podélných spodních trámů „krokevnic", krovů, na nichž jsou přibity „laty" a na nich šindel. Šindelová střecha je typická pro karpatský dům, slovácký v Karpatech vyjímaje. Teprve na valašských usedlostech dále v kraji a nebo na stodolách převzatých také z kraje (obr. č. 4.) objevuje se „doch", buď stříhaný „hlavatý" nebo hladký, zatížený spojenými dřevy „kobylami". Komínů tyto staré typy nemají; jen někdy malé vikýře. Hlavní plocha štítu „ščitu" sluje „svislo"; spojení štítových desek zakrývají úzké látky, jež s krátkými příčkami tvoří jednoduché geometrické obrazce. Horní, polokuželové zakončení štítu jmenují „šopka". Typická pro celý