a čelusti „peklo", jámu, kam vyhrabují popel. Vjizbě pak jsou kachlová kamna nahoře s „krancí", „kamnovcem" a „kapsou", malým výklenkem. Přední část široké podezdívky u kamen, na níž možno si sednouti jmenuje se dále „kůtek"; vzadu je „zákamní". V těchto staveních se ovšem vaří většinou dále na ohništi, chléb a j. se peče v peci; v zimě se odtud vytápí jizba. Poslední dobou i na Valašsku staví si do jizby plotnu s kamny, pec však u síně zůstává. Mimo to i nejprimitivnější pece doplňují železnými sporáky. — Přenesením topení do kuchyně odstraněna je v jizbě obtíž s kouřem a sazemi a tím umožněno postaviti si tu lepší nábytek. Komora je menší jizby, zpravidla s jedním malým oknem, nezaskleným, opatřeným esovitou železnou mříží. Je skladištěm šatstva a různých potřeb a nářadí. Tím je vývoj trojdílného typu domu ukončen.

Zvláštnosti jsou komory vyšší než obytné stavení. Domy podobného druhu viděl jsem na Valašsku jen čtyři. Dva jsou chudá stará obydlí ve Valašských Kłobukach (z nich je obr. č. 5.), dva jsou ve velmi zachovalé dědině Střelné, skoro těsně u hranic uherských, z nich jedno je stavení také chudé, druhé zámožnější. Ale ani jedno z nich nemohl jsem fotografovati pro množství stromů. Ale třeba že je tu jakási podobnost, není možno považovati tyto domy za valašskou analogii slováckého domu na příklad z Veletín, jak je popisuje L. Niederle. Přihlédneme-li blíže, vidíme, že u domů klobuckých (obr. č. 5.) jde

0 jedno stavení, jehož část nad komorou — aby bylo získáno více místa, je zvýšena. U stavení ve Střelné jsou spojeny dvě budovy, obytné stavení a srub, ale prvá je již hotový dům trojdílný, o jizbě, síni a komoře, spojení u obydlí na konci Střelné je patrně z nedostatku místa. A tak shrnu-li veškeren materiál, pokud jsem měl příležitost poznati, mám to přesvědčení, že trojdílný valašský dům nevyvinoval se dle teorie o kleti, jak ji formuloval Niederle,*) nýbrž, jak také týž autor zvláště pro karpatský dům připouští: „nepochybuji, že byly ode dávna

1 jiné podněty a jiná konstruktivní řešení pro vyhovění nastalé potřebě: především prosté dělení jizby nebo původní kuče na dvě, event. i více částí přehradou, která šla napříč nebo podél jizby. Tak zajisté značná část polských typů karpatských, při nichž existují komory vedle jizby na obou nebo na jedné straně síně, vznikla tímto způsobem . . ."

Přehlédnu-li a doplním to, co předem bylo již řečeno, možno nazna-čiti vývoj valašského selského domu, pokud v jednotlivých typech posud je dochován asi takto: Původní nejprimitivnější typ je o jedné síni s pecí a ohništěm, jak prý je dochován v Senici; jakousi reminiscencí jsou dvojdílné chaty, kde pec a ohniště postavena je sice již v jizbě, ale jaksi vzhledem к prostoru celého domu. Důležitým krokem je rozdělení domu na dva skutečně samostatné celky, jizbu a síň; pec a ohniště je v jizbě, ale z postavení vidíme, že jsou stavěny jen do jizby. Stavení jsou neustále poměrně velmi malá. Tyto typy nejbližší příbuzné mají ve valašských salaších, a byly asi všeobecné pokud vedle hospodářství polního pastýřství bylo hlavním zaměstnáním. Ale vzmáhajícím se hospodářstvím přibývá rozmanitého nářadí, jež ovšem v jizbě dosti těsné, — ač tu nebylo skoro nábytku — kde se veškeren rodinný život sou-