dělují někdy „přívorami". Vzadu usedlosti bývá stodola, jež se dělí na tři části „mlateveň", „přistodolec" a „plevinec", „plevňa"; nahoře je „lešení". Ke stodole pojí se často „kolna". Stodoly namnoze mají charakter cizí z kraje (obr. č. 4.)

Dodatkem к této části nutno přidati několik jednotlivostí z okolí stavení. Květinových zahrádek, jak je u horského domu obyčejem, zpravidla tu není. Sad rozkládá se za stavením, vedle nebo i napřed. U volného horského typu bývají usedlosti i uprostřed palouků a polí. Ploty oddělují zahrady zvláště z předu od cesty a jsou buď zcela jednoduché: osekané mladé pně jsou houžvemi zavěšeny a upevněny na kolíky, nebo bývají pleteny z haluzí, nebo dosti uměle skládány z tyček hustě do země zaražených a šikmo ohnutých, nebo z rovnaných desek. — Velice primitivní studna je na obr. 4.; je to „kadłubek", vydlabaný nahoře a dole otevřený kmen, napředu do polovice sříznutý; staví jej do prohlubně vykopané poblíže potoka, aby se tu odtud voda vrchní shromažďovala. Snadné znečištění způsobilo často mnoho nemocí. Vedle toho jsou tu i jednoduché studny roubené.

V této druhé části chci krátce vypočítati drobný inventář valašského domu a některá hospodářská nářadí. Vedle uvedeného velmi chudičkého nábytku je v jizbě nad dveřmi police „sušnik", „sušelka" na sušení papučí a černých plstěných bot „jančarů"; nad pecí je bidlo „bidélko" na šaty. Kolébka bývá buď dřevěná naší podoby, ale častěji plachtová, upevněná na restu. U ohniště bývají do trámu vydlabány otvory na „varechy", „švolák", kvedlačku, lžíce a j.; ale mají častěji zavěšený dřevěný, někdy pěkně řezaný „vařešník" nebo „užičník". Dále je tu „ohřeblo" na hrabání popela, a „lopaš", „lopář" na sázení chleba do pecí; hrnce staví do pece „vidlici". Z nádobí je tu „putna", „pu-tínka", „hrotek" na mléko, různé „škopíky", „randlíky" a j. V síni a v komoře bývají na obilí slaměné koše tvaru hruškového nebo „bele", z kusu dlabané; jednoduché truhly na obilí nebo mouku jmenují „súsky". Podobně dlabané jsou různé „stupky", v nichž „kiankami", dřevěnými palicemi rozmačkávají vepřům („pašíkům") brambory. Dřevěná lopata na obilí je „vějačka". — Na hůře mimo různé kusy uvedeného nářadí mívají často cepy, aby kouř chránil kožené části před krysami; cep má „hůlku", koženou „ohlávku", a „svoru", jež připojují к hůlce „cep", vlastní válek. Také tu bývají kosy a „kosáky", srpy. Nízkou stoličku, užívanou při dojení, jmenují „stolec".

Koní v horské části Valašska je velmi málo, a bývalo dříve ještě méně. Volům kladou na krky „jařma", „jařmice", jež se skládají z „deštic" a „jeglic". Oje připíná se к jařmu vidlicovitým koncem „tlumkou", spojenou hřebíkem, nebo na př. к pluhu zapřahají voly „klučíkem", silnou tyčí na jednom konci s hákem, který zavěšují na jařma a na druhé s otvorem, kterým připínají klučík ke kolečkám. Kolečka mají „osku", „snice", „poduščica" a obrtel. Vlastní pluh se skládá z „vřídele", jenž má na předu dřevěný hák ku připevnění ke kolečkům, „kokotek". Vzadu má „krojidlo", „desku" s „želízkem" a kleče „pruty"; u prutů