je zavěšena „otká". Brány jmenují „vláky". Vůz se skládá z „osy", „po-dosku", „poduščice", „obrtele" a „svorně". Kolo má hlavu, špice, ráfy, aby se nesesmeklo s osy, má tato nasazeny „záosky". „Lušně" nasazují se na osy na „oka", dolní část lišně, nahoře mají „háčky", na něž zachycují se houžvemi žebřiny „grefy". Vedle vozu žebřinového jsou „hnojňáky". Brzdí se „šlajfem" nebo kusem vydlabaného dřeva, „sviní".

Jako hoch vídal jsem Valachy dosti často u nás v Lipníku, a sice sklínkáře, šindeláře, vařejkáře, plťaře, křiváčkaře, lopatáře atd., často i s jejich ženami a dětmi. Rád jsem prohlížel, jakkoliv byli jen po všedně oděni, jejich červené nebo kermezínové vesty (prucleky), jejich vysoké klobouky, huněné, bílé nohavice, papuče, po případě i opánky.

Od té doby arciť již valašský kroj skorém úplně zanikl, a jen staříci a stařeny jej ještě — do Národopisné výstavy roku 1895 — do-trhávali.

, A na té jsem zbytky slávy valašské naposledy prohlížel, když juž měl jsem praktické zkušenosti krojové, hlavně z mor. Slovácka a z Hané, a když před tím na svých „kamenických" (geologických) potulkách po severovýchodní Moravě Valachy jsem z větší části i doma u nich poznal.

Na Národopisné výstavě jsem pro doplnění svých znalostí krojů moravských dopodrobna i valašské kroje i poklady k nim patřící, tu shromážděné, prostudoval.

Ale к popisu Valašska a val. krojů po způsobu popisu krojů Hané a mor. Slovenska, jakkoliv to bylo mým úmyslem, juž nepřišlo! Slovácko mne té doby ještě částečně zaměstnávalo, pak přišlo ředitelování mé v Kyjově, a to učinilo konec skoro vší práci národopisné i přírodovědecké.

Přece však bych chtěl, aby někdo, a sice z kraje valašského, ujal se popisu krojů valašských, a to co nejdříve, než poslední pamětníci bývalého kraje vymrou; neboť dnes jen leda na obrázcích skorém a v pamětech starých lidí žijí valašské upomínky krojové.

Proto podávám jako vodítko alespoň rozvrh druhů krojových na Valašsku. Připojil jsem i Kelecko i Hranicko a dále i Starojicko a Hodslavsko, protože všechny tyto okresy nejsou ani hanácké ani lašské, spíše mluvou к Valašsku se přibližujíce.

Ať inteligenti místní, hlavně učitelstvo, na základě zbytků krojových u starých lidí a v truhlicích stařen a vyptáváním se starých pamětníků kroje, žen i mužů, zaznamenají, jaký byl oděv všední a jaký nedělní a vše to podrobně zapíší v té formě, jak jim to staří ti lidé povědí. Ať nic nevynechají v popise šatu: od paty к hlavě, spodního i svrchního; ať si dají popsati i účes bývalý, popsati svatební roucha, zvláště p e n 11 e n í, š a t i č k y dětské, a všechny