popisy ty ať předají znalci krojovému a jemu ať se uloží jednotné zpracování každého valašského různokroje zvlášť. Srovnáváním jednotlivých těchto zápisů on nejlépe se bude moci orientovati. Celek doplní se obrázky z národopisných výstav někdejších, fotografiemi juž na „Národopisné výstavě" r. 1895 ukazovaných a pohlednicemi M. Gardavské u R. Prombergra vydanými atd.

Tak povstane důkladný popis celkový, jako památka na někdejší Valašsko. Mně, bohužel, juž nebude popřáno práci tu provésti.

*

Valašsko ohraničiti jest dosti nesnadno.

Rečí postupuje na př. na jihu do mor. Slovenska a na severu do Lašska. Krojem přecházelo rovněž do sousedstev a sice všech.

Nejlíp celkem určíme Valachy, když řekneme, že k nim patří všichni obyvatelé severových. Moravy, kteří říkají „jsú" („sú"), „bývajú" nebo — na Kelecku — „jsou" a „bejvajou", a mají slovný prízvuk na první slabice slov. Laši mluví všechno zkrátka, říkají: „su" a byvaju", a mají vesměs polský prízvuk, t. j. na druhé od konce. Hanáci konečně praví: „só" a „bévajó" a mají přízvuk taktéž na první slabice, nepředchází-li ovšem předložka jednoslabičná.

Hranice Valašska (jen přibližné), vymezovala by města B r u-mov, Malenovice, Val. Meziříčí a Horní Bečva. Ke čtyř-úhelníku tomu by se na severozáp. připojilo Hodslavsko, Staro-jicko, Hustopečsko, Hranicko a Kelecko. Kelč a okolí blízké arciť odchyluje se řečí dosti od Valašska, ale má jinak mnoho společného a jakési analogon v kraji Polešovsko-Huštěnovském na Slovácku, kde také se říká: „bejk kerej bejval zlej", tedy místo „ý" rozšířené „ej".

Krojem přecházelo Valašsko do všech sousedních krajů: do slováckého na Malenovsku, hanáckého na Hranicku a Frýštátsku, lašského u Hodslavic, ba i do německého v okolí Jičína. Naopak zase sousední kraje přebíraly leccos krojového od Valachů, na př. Záhoráci u Bystřice, obyvatelé Pozlovska, Slavičínska a Bojkovska, Laši v Trojanovicích, ano i Němci kolem N. Jičína, hlavně Němky.

Na východ přes hranice uherské nemělo Valašsko skorém nic společného krojově, tak jak i nářečím velice se liší. Jeť mezi Moravou a Uhry veliké horské rozhraní.

V následujících řádcích nastíněno budiž rozvržení různokrojů na Valašsku, jak je nyní, většinou bohužel juž jen dle tradic starých lidí, zjistiti možno. Nejsou tak nápadně odchylné jako různokroje slovácké, ale znalci je vyciťovali zcela dobře. Nejvíce různily se arciť kroje na okraji Valašska. Na stejnost různokrojů spolupůsobily na Valašsku nejen farnosti, ale i horská údolí valašská.

Středem celého Valašska je Vsetín, od něhož v následujícím krojovém rozdělení započneme. V každém okrsku uvedeme vždy napřed farní osadu proloženým písmem, a pak osady přifařené, které i tu mívaly, tak jako je tomu dosud na Slovácku, týž kroj zpravidla, jaký měla osada farní.