Nejčastější jich forma je úplná forma trojdílná. Mezi dva díly, obsahující po dvou typech „Jidáše", vsunuta je vložka dvojdobá, tedy obkročáková, obyčejně osmitaktová. Schema formy tedy jest:

t t | v | t t

podrobně:

a) Nejprve patří sem skupina tanců, od nichž jsem vzal pojmenování „salát". Je to devět tanců, vesměs malých vzájemných variantů: Rit. 14 (kozel), EN 525 (salát), Č. L. 1894, 440 nah. (salát), Č. L. 1902, 143 (salát), Hoř. 14 (mateník), Chr. 476 (koza), Hol. V. 279 (kozel) a moje dva zápisy (oba „latováky" zvané) z Poděbradská. Uvedu z nich jeden svůj zápis a naznačím malými notami odchylky tance Erbenova.

Toto znění Erbenovo, mající ve všech dvoudobých taktech typů kroky pouze terciové, jest známější. Má je i Holas. Za to všecky ostatní tance (až na oba mé) zachovávají je pouze na začátku obou dílů, v typu prvním a třetím, kdežto v typu druhém a čtvrtém sledují můj zápis. Většinu tanců nutno opraviti dle pravidla I., některé i dle II. (vynechati přípisky o změně tempa). U Rit. stojí přípisek „čerstvě" i u vložky, ač je zapsána v osminách. Zápisy EN a Chr. jsou rytmicky správné, ale celé v notách polovičních.

Motivek užitý ve vložce je čtyřtaktový a opakuje se o tón níž (sekvenčně), takže motivická forma celku jest velmi souměrná:

a a' | b b' a a'

Tato vložka je zajímavá tím, že se do noty objevuje v slavné „rejstříkové arii" Mozartova „Don Juana". Poněvadž nejstarší zápis tance jest ze století devatenáctého (Rit.), nelze říci rozhodného slova o tom, co je původní. Ale vzhledem k tomu, že komposice arie spadá do doby Mozartova pobytu v Praze, a že tento tanec jest opravdu lidového původu, že byl velmi rozšířen a oblíben, posléze pak, že běží jen o shodu vložky, tedy jeho části, pokládám za pravděpodobnější, že přešel z lidové písně do opery Mozartovy.33)