str. 155
Má sice úplná forma Hol. V. 279, týž motiv (první dvě řádky jsou totožný):
Kozle, kozle, můj kozlíčku,
nekousej mně mou kytičku !
Kozel kouše růži,
Andulka tam běží.
|
ale z tohoto nevhodného zakončení je patrno, že text o kozlovi patří formě zkrácené. Humoristickou improvisací jsou texty Chr. 476, zatahující trochu násilně „kozu" (tak zní název tištěného tance) do textu; na příklad:
Zabil kovář ženu,
nedal na ni křenu,
ani boží petržele;
zahrabal ji do cibule.
Pak z ní udál kozu,
přivázal ji k vozu.
|
Texty zlomku C L. 1899 (430) vztahují se jen na vložku a jsou vzaty z jiných tanců:
Vrták nejni žádnej tanec,
musí skákat jako kanec
|
je zlomek textu „vrtáka" EN 12634), kdežto
Kucmoch, kucmoch, ten já ráda,
po knedlíku bolej záda.
|
je zlomek textu к tanci „kucmouch", o němž pojednám ve směscích.
b) Této skupině je melodicky příbuzná jiná, z níž však jen jediný tanec, který jsem zapsal na Královéměstecku, patří mezi tance pravidelné. Ostatní probereme ve směscích (skupina „Všeháj"). Můj zápis (kozel) má formu trojdílnou, souměrnou; vložka jeho je dokonce totožná s vložkou skupiny předešlé.
34) Na Merklínsku zapsal jsem tento text „vrtáka":
Hop! holka, [: slíkej kabát:],
dáme si [: vrták zahrát :]
Vrták není žádnej tanec,
kdo ho tančí, ten je kanec.
|
