Patří sem sedm tanců: Č. L. 1898, 385 nahoře (směsek) a s ním téměř totožný Chr. 495 dole (směska); Hol. V. 137 (směsek) a s ním stejný Hol. V. 272 (vrták: husa divoká). Malé vzájemné varianty představuje tanec C. L. 1894 (436) a můj zápis z Poděbradská. Konečně větší variant jest Hol. V. 172 (směsek), který uvedu příkladem:

Melodický motiv typů vyznačuje se vesměs tím, že vyplňuje v obou taktech trojdobých všecky doby zpěvem, takže píseň končí na lehkou dobu, jakoby useknuta. Je to zvláštnost písně českosjovenské proti na př. německé, zvláštnost pochodící z povahy našeho slovného prízvuku.

Tanec Hol. V. 172 jedinýma oba takty trojdobé navzájem různé (srv. motivek v nich se vyskytující s motivkem „Jidáše" v př. XVI'). Ve všech ostatních tancích jsou vždy tyto dva takty navzájem stejné, t. j. první z trojdobých taktů jest prostě opakován:

Okolnost ta je důležitá pro vznik typu n á s 1 e d u j í c í h o („višně"). U tance C. L. 1894, 436 a u mého zápisu jsou vedle toho sekundové kroky dvojdobých taktů nahrazeny terciovými. Uvedu svůj zápis, který výjimečně jediný nekončí lehkou dobou:

Úplnou formu trojdílnou, v níž se tedy první díl zcela opakuje, má tanec Hol. V. 138 (směsek), motivicky s předešlými shodný.