str. 158
Hudební závěr tance nepůsobí tak uspokojivě; snad tu jde o zapisovatelův omyl (nepřesné naznačení repetice).
Všecky uvedené tance — až na můj — nutno opraviti dle pravidla I., některé i dle II. Jen Chr. 495 je rytmicky správný, ale celý v osminách.
Také textově tvoří tyto tance význačnou skupinu. U většiny textů vyskytuje se opakování slov, odpovídající vytknutému opakování motivku v části troj dobé (př. XXIII.).
První textový motiv jest:
Já sem synecek knížecí, (Chr. 495}
já mám kabátek zvířecí.
Mám kabátek se šosama,
můžu chodit za holkama.
Já sem syneček knížecí.
|
s variantem:
My jsme sedláci knížecí, (Hol. V. 172)
máme kalhoty zvířecí,
a čepici se kšiltama
a knoflíky jak smetana,
My jsme sedláci knížecí.
|
Vzdálenější variant jest Chr. 495/6 „Já jsem sedláku čeledín" a „Já jsem sirotek, sirotek", který již opakuje slova, jako všecky texty další. K nim druží se text mého zápisu:
Já rád milujú, milujú, (Zich 12)
každou hodinu, hodinu;
každou chvíli, třeba čtyry,
každou chvíli, třeba čtyři
žádnou, žádnou nechci.
|
Přechod к druhému motivu tvoří text:
Já mám kalhoty, kalhoty (Chr. 495)
samý záplaty, záplaty.
Proto mně je táta pučil,
abych se v nich chodit učil
líbat s děvčaty, s děvčaty.
|
Tento druhý motiv jest:
Já mám dykytou, dykytou (Chr. 495)
sukni vyšitou, vyšitou.
Dyby se tě matka ptala,
kdes tu sukni vyšívala,
řekni: pod lipou, pod lipou.
|
Úplná forma Hol. V. 138 připojuje:
Varianty z C. L. jsou v první části porušeny:
Já mám vyšitou, vyšitou (Č L. 1884, 436)
černou dykytou, dykytou.
Pořád se mně hoši ptají,
kde mně sukni vyšívali:
v lese pod lipou, pod lipou.
|
druhý (Č. L. 1898, 385) ještě více.
|
