str. 161
Druhá sloka je táž jako v Č. L. Následuje:
Buď Pánbůh pochválen,
sněd jsem ji u kamen.
Zádnej neví, jaká byla,
žádnému se nelíbila.
|
Název tohoto tance „Pavouk" jest zajisté dosti záhadný. Jednoslokový text Hol. 148 je variant téhož motivu, ale matný, asi porušený.
Tanec „slepička" Hol. V. 293 (též „obkročák") má sice též formu „s předehrou", ale jinak se naprosto různí od předešlých. Předehra je osmitaktová d v o j d o b á, tedy obkročáková (zápis třeba opraviti dle pravidla I.); druhý díl pak přináší motiv, který tvoří první díl známého nám tance „všeháj! slepičky" (Př. XXI.). Odtud si vyložíme název tance, jenž jest jinak bez textu. Je tedy rytmické schéma celku:
Podivná je poznámka, již Holas к tomuto tanci přidává: „znova do jiné tóniny". Do které?! Což to nemohl zapisovatel — jehož ostatně neznáme — určiti ? Zvláštní tuto poznámku najdeme v Holasově sbírce častěji.36) Podle dosavadních svých zkušeností mohu říci, že toto opakování moduluje do d,ominanty. Krátké tance „do kola", na př. tuš, kterou jsem otiskl v C L. 1906, 409, slýchal jsem při chodských muzikách vždy opakovati v tónině dominantní či „s křížkem", jak učenější lidoví muzikanti říkají. Také při „slepičce", ne sice při té, kterou uvádí Holas, ale při předešlé (př. XXV.), slyšel jsem opakování tance v dominantě. Hrál mi ji muzikant J. Malý z-Choťovic u Zehuně; i připojil opakování tímto modulujícím obratem:
„Vzalo se to do jinýho tónu. Tím se to prodloužilo a bylo to hezčí." Tak mi prostě a případně vyložil věc, když jsem se o ni zajímal. Tedy důvod praktický i estetický. Dle jeho sdělení „dělalo se to u všech krátkých kousků".
Touto modulací do dominanty liší se instrumentální hudba vskutku lidová od pololidové, poloumělé taneční hudby, která, jak každému známo, moduluje stereotypně v trojdílné formě taneční střední část (t. řeč. „trio") do subdominanty (tedy „s 6"). Pravděpodobně souvisí to se schopností dud, snáze modulovati do dominanty.37)
36) Tak hned při následujícím čísle (Hol. V. 294 „obkročák"). Tu však jde o zřejmý omyl zapisovatelův. Neboť tento dvojdílný tanec, variant sýkorky (viz př. VII.), moduluje již v druhém svém dilu do dominanty (C-dur — G-dur), takže se při opakování celku samozřejmě přejde do „jiné" (t. j. zase C-dur) tóniny.
37) Srv. poznámku 26. Tóny dudácké píšťaly („přednice") jsou, vyjádřeno v C-dur:
g h c' d' e' f' g' a'
0 1 2 3 4 5 6 7
Tón g vzniká při kryti všech direk, ostatní tóny odkrytím příslušné dirky (první až sedmé). Zvýšiti neb snížiti tón lze odkrytím dvou direk (příslušné a sousední v jednom či druhém směru).! lze tak snadno dociliti stupnice
g . h c' d' e' fis' g a' jež obsahuje celou stupnici G-dur, jako předešlá obsahovala celou stupnici C-dür. Ale krajni tóny „dirkové" A resp. a nelze snížit resp. zvýšit, pročež by stupnice F-dur byla na dudách neúplná (bez kvarty b resp. b').
|
