Mezi tanci „pravidelnými" — a podobně i mezi „směsky" — uvedu jen ty „tance s předehrou" nebo „s dohrou", jež buď určitě nebo aspoň velmi pravděpodobně tempa nemění. Ostatní proberu až po směscích, neboť je patrno, že jsou to útvary kombinované, spojující, krátce řečeno, princip proměny v malém s principem proměny ve velkém.

V první skupině („sousedské") takových nepochybných tanců nebylo, zato vyskytují se v druhé. Typ „Jidáše" obsahuje několik tanců toho druhu, vesměs „s předehrou".

Význačná je forma, vyskytující se v tancích: C. L. 1899, 130 dole (směsek, též „slepička" zvaný), Hol. V. 148 (směsek), Hol. V. 191 (pavouk) a můj zápis z Poděbradská (latovák). Jest dvojdílná; první díl obsahuje osm taktů sousedské (dva čtyřtaktové úryvky úplně stejné, tedy vlastně jeden, opakovaný). Druhý díl má dva typy „Jidáše", lišící se jen závěrem. Označím-li „předehru" písmenem p, jest schéma formy:

p | t t

podrobně rytmicky:

Motivické schéma jest:

а а | b b'

Ukázkou uvedu svůj zápis. Tanec z Č. L., rytmicky správný, je s ním téměř shodný, oba tance Hol., malé jejich varianty, nutno opraviti dle pravidla i. U tance Hol. V. 191 jsou nad to naznačeny jakési repetice, dvojdobých taktů; dostaly se tam patrně omylem.

Také texty jsou varianty jednoho motivu, jednajícího o slepičce:

Hol. V. 191 má úplnější a snad i původnější variant: