se jim zabránila volnost pohybu, budou jim vozy, koně a dobytek vzaty a vše bude odvedeno vojenskému eráru. Jen výjimkou a se svolením úřadů budou směti cikáni nabývati volů, mulů a oslů. Rodiny, jichž mužové nastoupili nebo nastoupí vojenskou službu, budou dostávati řádnou podporu, mužové neodvedení budou i s ženami donuceni pracovati a dostanou mzdu. Ale vydělané peníze budou spravovati obecní starostové, kteří budou z nich hraditi náklady spojené s výživou cikánů. Jakmile cikán dosáhne věku 12 let, obdrží legitimaci, v které bude označeno jeho bydliště. Toto bydliště nesmí bez úředního svolení opustiti. Konečně bude postaráno též o to, aby cikáni byli lékařsky prohlédnuti a očkováni.

Tímto výnosem má býti toulání cikánů v Uhrách vůbec odstraněno a podobné předpisy snad budou vydány též v jiných zemích, ač ovšem „cikánská otázka" je v Uhrách palčivější než kdekoliv jinde v Evropě.

Evropská nářečí cikánská tvoří jazykový celek v tom smyslu, že vykazují mnoho řeckých prvků. Je tudíž patrno, že se předkové evropských cikánů zdržovali delší dobu v kraji, v němž se mluvilo řecky. Kdežto cikán na Východě se vyznačuje snahou přizpůsobiti sp, pokud možno nejvíce, prostředí, v němž žije, v Evropě cikán nikdy nezdomácněl. Není pochyby, že velký vliv na to mají poměry sociální.

Zejména o cikánech východních málo je známo. Počet nelze vůbec udati. Aspoň přibližný obraz zaměstnání a poměrů hleděl podati Albert Thomas Sinclair podle zpráv a sdělení učenců, diplomatů, důstojníků, nebo úředníků, kteří byli na Východě buď náhodou nebo povoláním. Došly ho zprávy z Turecka, ze Syrie, z Mezopotamie, z Egypta, z Persie, Turke-stánu a z rozličných krajů Indie. Jeho stručný, až příliš stručný přehled je podán v Journale of the Gypsy Lore Society 1908 str. 197—211.

Celkem lze říci, že cikáni východní jsou pohyblivější než u nás. Sinclair mluvil s cikánskými tlupami, které přes Kavkaz dostaly se do Ruska a prošly Sibiří až k Vladivostoku. Několik tlup beludžistánských cikánů táhne každé zimy do Indie, kdež však nepřekročují Indus. Cikáni perští byli viděni na parnících jedoucích do Indie. Afgánští cikáni táboří každoročně blíže Teheránu. Arabští cikáni ze Syrie jsou často viděni v nejodlehlejších částech Evropy.

Hlavním jejich zaměstnáním jest síťařství a košikářství, předpovídání budoucnosti, prodávání planet a kouzelného prášku, ženy sprostredkuj! mezi milenci. V Egyptě zhotovují prý zejména dřevěné hračky a dřevěné hudební nástroje. V Turecku zase robí cikáni železné lopaty a rozmanité kuchyňské nádobí, jako na př. dřevěné lžíce. Orientální cikáni bývají tetováni a také tetují. Možno-li, zpracují železo a měď, obchodují velbloudy, koňmi, osly i kozami. Skoro všichni potulní hudebníci v Egyptě, Syrii, Mezopotamii a Persii jsou cikáni, také provazolezci, medvědáři a ti, kteří se produkují s opicemi, jsou cikáni.

S Orientem splynuli cikáni více než se Západem, který k nim byl odmítavý. Také nářečí cikánů východních bývají mnohem více promíšena řečí národa, mezi nímž cikáni žijí, než nářečí evropská. Cikáni v Tur-kestánu a Afganistanu ztratili skoro úplně svou řeč.