„pokus Tillův není nový", vykládaje, jak místní jména byla u nás vykořisťována pro poznání pohanské vzdělanosti české. Přiznávaje přes to, že můj výklad spočívá na vědeckých důvodech, končí autor výtkou: „Tille uvádí ještě řadu jiných jmen místních, která prý by mohla býti zkomoleninami a souviseti s vraže, ale v tom jest omyl. Ze jmen těch Vrahovice zřejmě patří к osobnímu jménu Vrah, podobně Vrahožily, Vracovice pak utvořeno jest od osobního Vrac, které povstalo z Vrat" atd.

Uvádím úmyslně obšírněji obsah tohoto článku, abych na tomto typickém příkladě ukázal, jak zbytečně se u nás, komplikují nejjednodušší vědecké otázky.

Vyšel jsem ve svém článku zcela zřetelně z výkladu Palackého, že místní jméno Vráž pochází od osobního Vrah. Pan —ý přes to mne zcela zbytečným, obšírným výkladem poučuje, že takový výklad je možný. Abych čtenáři poskytl především úplný přehled materiálu místních jmen toho a podobného znění, připojil jsem soupis všech místních jmen, která by jakkoliv mohla souviseti s původním vráž-. Nikde o nich nepravím, že by všechna ta místa musila být místy pohanského kultu: pravím jen, že nemusí (všechna) souviseti s osobním jménem Vrah. Autorovi stačí to však, aby mne usvědčoval z omylu a opět rozváděl zbytečně doklady, která z těch jmen místních pocházejí od jmen osobních — ačkoliv je z mého článku zcela jasně patrno, že mi nejde o výklad místních jmen ze jmen osobních, nýbrž o výklad zvláštní, jemuž jedině je článek věnován. A tento zvláštní výklad opírám výhradně jen o několik jmen vrchů (u Mníšku, u Loděnic, u Třebáně, u Cernošic, u Komorního Hrádku), říkaje výslovně, že další doklady očekávám nikoliv od soupisu osídlených míst, ale od soupisu názvů české půdy, míst neosídlených. Pro doklad stáří jmen místních cituji Vražkov, Vražné, Vražnou a třikrát Vráž a nepochybuji ani v těchto případech, že jsou to jména místní vzniklá tím, že osada vznikla na místě původně neosí-dleném, ale již Vráž- pojmenovaném. Když na konec shrnuji výsledek svého zkoumání, nemluvím než právě o místech, jež slují Vráž e (str. 53: „Vraže byla původně místa neosídlená" etc.), tedy nikoliv o odvozeninách, jež jsem sestavil ze skupin místních jmen pro pohodlí těch, kdo chtí otázkou tou se zabývati.

Domníval jsem se, že jsem účel článku vymezil zcela přesně, a výklad omezil jen právě na to, čeho bylo potřebí. Pan —ý však přikládá článku význam jiný. Již název jeho referátu „Staronový pokus s místními jmény" je jakousi výčitkou, jakobych vydával staré výklady za nové, a v textu výslovně ještě dodává, že „pokus Tillův není nový". Z celého mého článku nevyčte čtenář, že bych se snažil vydávat staré nějaké pokusy o výklad místních jmen za své pokusy nové. Můj článek nemá s metodami různých pokusů o výklady místních jmen vůbec co činiti. Nalezl jsem souvislost stsl. кражнти = magicas artes exercere, se staročeskými, rychle hynoucími významy vražiti, vrážě, vražda pro augurare, sors, scandalum, xXvjpoc, s obdobnými významy v jazycích slovanských, se staročeskými osobními jmény, v nichž oznívá ztracený výraz pro kouzelníka, a s názvy neosídlených míst, vysloviv domněnku, že místa tato měla patrně svůj název od úkonů, jež na nich byly vykonávány.